(ČTV uvádí: 23.června 1992)
Filmem Ztracená tvář z roku 1965 se představuje v cyklu Kino '60 režisér a scenárista Pavel Hobl. Vystudoval FAMU v roce 1958 a s úspěchem se pak věnoval práci v pražském Studiu dokumentárních filmů. V oblasti celovečerního hraného filmu debutoval snímkem Máte doma lva?, jenž po zásluze získal řadu domácích i zahraničních festivalových ocenění. Od druhé poloviny 60. let se věnoval tvorbě animovaných filmů a práci v televizi (natočil přes padesát televizních filmů a inscenací), aby se od sedmdesátých let stal významným režisérem našich multivizních programů. V celém širokém poli audiovizuální tvorby by se sotva našlo nějaké místo, do kterého by Pavel Hobl nezasáhl.
Ztracená tvář je podobně jako Já, spravedlnost filmem vědeckofantastickým. Byl natočen podle námětu specialisty na tento žánr Josefa Nesvadby. Hrdinou filmu je dr. Bartoš, lékař z předměstské čtvrti, který všechen svůj volný čas věnuje studiu možností transplantace části mrtvého těla na tělo živé.
Náhle se před ním vynořuje možnost ověření teorie v praxi. Hledaný vrah a lupič potřebuje změnit totožnost. Operace se povede, tvář mrtvého člověka změní zločince k nepoznání. Zdá se však, že mění i jeho charakter. Dr.Bartoš se tak dostává do soukolí, z něhož není úniku: Gangsteři, policie, lékaři toužící po vlastním obohacení víc než po prospěchu lidstva...
Děj filmu se odehrává v pražském podsvětí třicátých let, které je bizarní kulisou „hrůzostrašného vyprávění plného loupěží, násilností a vražd," jak se praví v prologu. Přestože ve filmu není o tyto momenty nouze, vše je pojednáno z groteskního, lehce komediálního odstupu, jehož přesvědčivým nositelem je Vlastimil Brodský v hlavní roli. Ztracená tvář je filmem s nevšední atmosférou, jež je dána zajímavým prolínáním žánrových poloh. Je také filmem, nad nímž lze zapřemýšlet.
sdk Cinema 1992/6/67