Pět mladých lidí přijíždí na jaře na Okinawu jako brigádníci na sklizeň pole cukrové třtiny. Tři dívky a dva mladíci o sobě navzájem nic neví, ale během následujících dnů a týdnů začnou zjišťovat, že mají více společného, než by si zpočátku mysleli. Jak říká jejich starší kolega, zemědělské brigády představují útočiště odpadlíků. Film na jedné straně vychází z populárního žánru o outsiderech, kteří nacházejí svou cestu životem, ale je prostý charakteristické afektovanosti a přepjaté emotivnosti. Přestože vychází ze šablonovitě rozvržených postav a klišovitých scén, díky poklidnému tempu a nekřiklavé formě získává bezprostřední a upřímný tón. Narozdíl od budovatelských brigádnických filmů zde nejsou žádné zlotřilé nástrahy v cestě za úspěchem, pouze osobní slabosti a životní křivdy, které musí každý z hrdinů překonat.
Tecuo Šinohara (1962) svou tematicky nevyhraněnou a formálně precizní tvorbou dokládá, že "nezávislý", lépe řečeno mimostudiový film v Japonsku pouze znamená, že vznik snímku není vázán na zázemí velkého studia. Nepředstavuje tedy opozici či vyloženou alternativu, ale pouze jinou sféru výroby filmů. Šinohara zpravidla natáčí filmy podle cizích scénářů. Jeho filmy mnohdy vycházejí z populárních žánrů nebo adaptují předlohy známých autorů, čímž posilují svůj komerční potenciál. (cz)