Podzim 1959. Skupina vězňů byla v noci propuštěna z lágru nedaleko Prahy. Karel Pecka byl mezi nimi. – Jaro 1948. Pecka složil maturitu, ale na novinařinu přijat nebyl. Vydával časopis Za pravdu. Rozhodl se pro emigraci, ale na hranici byl zatčen. – Jeho sestra Hana Otrubová vzpomíná na toto období. – Pecka byl odsouzen k jedenácti rokům vězení za velezradu. – Rok 1990. Při oficiálním vydání knihy Motáky nezvěstnému osvětluje autor postupy a pravomoci soudů po roce 1948. – Rok 1959. Po noci na Hlavním nádraží začal druhý náročný den na svobodě. – Jiří Stránský a Zdenek Otruba, Peckův spoluvězeň a švagr, hovoří o dojmech po propuštění. – Peckova bývalá manželka Jiřina Kottová vzpomíná na společné mládí s Karlem. Pecka se vrátil z vězení v den premiéry filmu Princezna se zlatou hvězdou, pro který ona dělala choreografii. Tancovala v Národním divadle a zajistila tu pro Karla místo kulisáka. - Nedlouho po spisovatelově návratu z výkonu trestu se Karel a Jiřina vzali. – 1950, Důl Fierlinger. Spolu s dalšími vězni byl Karel převezen do Kladna. Založili tu vězeňskou kapelu. 24.5.1950, rok po zatčení, jeho život shrnují jména lágrů: Tachov, Plzeň, „Čtyřka“, Budějovice, Pankrác, Fierlinger... – Po dlouhé době navštívili Karla ve vězení rodiče a sestra, která byla vyloučena ze školy a která pracovala na pile. Jiřina Kottová chtěla jet s nimi, ale Peckovi ji s sebou nevzali. Posléze se provdala za jiného muže. – V táboře Svornost nad Jáchymovem měli každou neděli vězňové „za odměnu“ promítání filmů. Právě v době, kdy dostal Pecka od Jiřiny zprávu, že se vdala, ji zaregistroval v malé roli v Císařově pekaři. – Jiřina glosuje období, kdy ji opustil první manžel a ona zůstala sama s dcerami. – Jaro 1960. Po rozsáhlé amnestii chodilo k novomanželům Peckovým mnoho lidí i propuštěných vězňů. Sestra Hana se u nich seznámila se Zdenkem Otrubou. – Peckův švagr vzpomíná na svůj útěk z lágru Nikolaj. – 1961. Spisovatel Jiří Stránský objasňuje rozčarování propuštěných vězňů ze získané svobody. – Po rozchodu s manželkou „žil“ Pecka ve skladišti kulis, kde psal své knihy. – Leden 1963. Pecka, který před uvězněním nebyl na vojně, nastoupil na náhradní vojenskou službu k pétépákům. – Rok po vojně dopsal román Veliký slunovrat. Seznámil se s Bohumilem Hrabalem a pojilo je velké souznění. – Pecka dostal v roce 1965 první spisovatelské stipendium a odjel na zámek Dobříš. – Jaro 1968. K uvolňování atmosféry přispělo i zrušení cenzury. – Léto 1968. V době okupace byl Pecka v zahraničí, ale vrátil se zpět. Emigrace by pro něj znamenala projev slabosti. – Jiří Stránský objasňuje Karlovu mylnou naději, že události Pražského jara vyburcují lidi k větší touze po svobodě. – Pecka nastoupil do podniku Stavební geologie v Českých Budějovicích. – Haně bylo 12 let, když Karla zavřeli, byl pro ni hrdina. Přiznává však, že teprve v roce 1984, kdy přijela z emigrace, se s Karlem sblížili. – 13. března 1997 Karel Pecka zemřel.
Réžia: Pavel Štingl