Bezcílná odysea ulicemi Tokia a sonda do života bezejmenného hrdiny, který je živý pouze díky filmovému vyprávění. Osud, nebo lépe řečeno film a jeho vlastní fabulace ho zavádí do absurdních situací střídavě reálných a symbolicky surreálních. Hrdina polemizuje s osobní svobodou a možností vzdoru, zatímco režisér Šúdži Terajama, kulturní ikona 60. a 70. let, zpochybňuje tradiční vnímání filmu. Dílo je výsledkem zaujetí divadelního režiséra médiem filmu. Terajama uplatňuje zcizující postupy, které hojně využíval ve svých divadelních hrách, a aktualizuje je pro film, zkoumá možnosti filmového média, zákonitosti filmové projekce a diváckou aktivitu. (cz)