Je mrazivé ráno 4. ledna 2008, na odjezd do dobříšského zámku tu stojí a čeká dobře 120 lidí, jsme zmrzlí, potloukáme se tu už navíc dobrou půlhodinu, jako "bezprizorní sirotci :o)", i když už jsme měli být v teple autobusu od 8 hodiny. Zmrzlí ještě víc však musí být dva černoši – s nudlemi u nosů, nebo další exotický člověk, později, jak jsem zjistila národností arabské, další adepti jsou tu z Běloruska,Ukrajiny, mladý muž původem indián z jižní Ameriky, národnost chorvatská a italská, máme tu i dvě Slovenky. Schází se tu podnikatelé, sekretářky, studenti, obchodníci, i dva nezaměstnaní, prostě různorodá společnost. Po příjezdu na zámek zjistíme, že se další účastníci dopravili po vlastní ose.
Zámek je to překrásný ( nedivím se, že tu byla Adina Mandlová, která zde ztrávila poslední měsíce svého života spokojená), přichází světlonoši ve středověkých kostýmech, a z balkonu k nám promlouvá Gábina Osvaldová, vítá nás a slibuje „galeje“ :o) Znovu focení, nová čísla. Prostory pro soutěžící jsou krásné místnosti ozdobené štukami. Celou dobu se bavím u stolu s „děckama“ jsou mladí, nejstarší má maximálně 28 let, je s nimi legrace, jsou také ochotni poslouchat i mé názory a jsem s nimi ráda. První den se vleče právě tak jako předchozí castingy. Je tu ovšem výborná inovace – chodí se po čtyřech, stojíme vedle sebe – každý zazpívá povinnou skladbu Zrcadlo a svou soutěžní. Mikroporty, stupínek, a ukaž se …. Poradcem Gábiny se stal bývalý člen Lucie hudebník a skladatel Michal Dvořák. Počítala jsem s neúspěchem a jízdenka do Brna byla v mé peněžence. Překvapení se koná – postupuji do dalšího rozřaďovacího „semifinálového“ kola. Fasujeme CD, někteří, co nemají sebou, dostávají zapůjčený disckman, texty skladeb, vyber si a nauč se, máš na to celou noc. Je večer, a odjíždíme na noc do 35 km vzdáleného motelu, konečně se navečeříme, ubytujeme. Na pokoj mě přibraly Blažena a Jarka. Jsou fajn. Blažena Doležalová je podnikatelka, vlastní kosmetický a kadeřnický salon, oproti tomu Jarka Hrunková se zpěvem živí, a v té době jezdí se Staropražským kabaretem. Po celou noc, i když jsme už v pyžamech a téměř s „natáčkami na hlavě“ tedy bez makeupu k nám se sveřepou pravidelností vtrhá kamera, osvětlovač a komentátorka. Člověka až tolik pozorností štve. Pokud mají tolik natočeného materiálu i z ostatních pokojů, vydá to na 4 dokumetární filmy. To se pak něco uč.
Den druhý 5.1. v 6,00 ráno mě kamera zastihne při čištění zubů a jsem už hodně nepříjemná, mám pomalu strach že na mě za chvilku kamera jukne třeba ze záchodové mísy. Je nás už opravdu málo, jen něco okolo 40 lidí. Seznamuji se i s ostatními, které jsem předešlý den míjela, a nejvíce nad všemi ční Jirka Zonyga ( se kterým jsem pak cestovala autobusem do Brna) a hubeňoučký čahoun Ondra Ruml, všímám si bloňďaté Martiny Pártlové, líbí se mi pohledná a dle mého názoru sympatická herečka Olga Lounová (hrála také mj. v Ošklivce Katce). Už podle chování lidí ze štábů si člověk může vytvořit jakousi představu o tom, koho považují za favority (vědí to z porad). Ze všech nabídnutých skladeb jsem vybrala Ameriku od Lucie. Znám ji alespoň trochu a nemusela jsem se pachtit s anglickými texty jiných nabídnutých skladeb. Doprovod je tentokrát klavír a v nádherném sále zní křídlo parádně – jen se sem tak trochu nehodí „ta“ hudba. Představuji si spíše skladby Beethovena, Bacha, či Vejvanovského a trochu mi to připadá jako svatokrádež. Tentokrát už každý sám za sebe, a když příjdu na řadu zpívám, první sloka, druhá, refrén a …….okno, improvizuji a provinile se šklebím. Gábina se směje také a všem je jasné, že mi vypadl text.
Vlastně jsem nečekala ani to, že vůbec budu na Dobříši i druhý den – a tak s úsměvem poslouchám Gábinin verdikt - my víme, že Vy víte, že umíte zpívat, ale nebudete se na mě zlobit, když nepostoupíte? Nezlobím se, jdu totiž za dva měsíce na operaci s kolenem odpovídám, tak bych stejně dál nemohla…poděkuji a odcházím, jen si trochu popletu dveře, a končím v krbu. :o) Gábina ještě vtipně podotkne, abych jim neodletěla komínem - směju se také. Opět Leoš Mareš – usmívám se, jsem uvolněná, všechno ze mě spadlo. On mi gratuluje v domnění, že jsem postoupila, přesvědčuji ho, že ne, ale že mi to fakt, ale fakt nevadí. Někteří ze štábu to nechápou – čekají slzy, smutek, prostě emoce, nikoliv úsměv. No jasně televize Nova.
Ze zámku odcházíme středem, už je zase tma, kamery nás natáčejí, poslední zamávání a autobus frčí ku Praze. Do dalšího kola přeju Zonygovi a Rumlovi – kluci, „Zlomte vaz“!!!
MartaH.claraB
Réžia: David Sís
Scénar: Vítek Pokorný
Hrajú: Petr Janda, Gabriela Osvaldová, Ondřej Soukup, Leoš Mareš, Jiří Zonyga, Karel Gott, Miroslav Žbirka, Olga Lounová, Michal Kavalčík, Kamila Nývltová, Ján Jackuliak, Alan Novotný, Michal Dvořák, David Gránský, Petr Mareček, Ondřej Ruml, James Morrison, Marta Holubová - Šafaříková, Jakub Uličník, Till Brönner, Martina Pártlová, Emrhys Cooper, Petr Dvořák, Oldřich Bělka
