Jen nahlédneme do bitvy u Solferina, kde padla spousta českých vojáků. Někteří zde byli dobrovolně. Třeba kvůli děvčeti.
Matka Antonína, také jednoho z vojáků, stará Haulová, vypráví Vojnarce, že její syn Tonda se dal také na vojnu. Z nešťastné lásky. Již jej nespatřila. I Vojnarka ztratila ve válce manžela a jeho bratr ji nyní přemlouvá, aby se znovu vyvdala. Pacholka zranil strom a bez mužského to nejde. Jenže Vojnarka odmítá jak bratrovy návrhy, tak návrhy místního občana Hrušky. A do toho se zcela nečekaně vrací Tonda Haul. Hruška jej také dohazuje, avšak Vojnarka jej nechce. Zdá se, že proti němu něco má. Avšak když Tonda zachrání její dítě před splašeným koněm, nechává jej na statku za čeledína. Vojnarka se svěřuje Hruškovi, že to kvůli ní odešel Antonín kdysi na vojnu. Nu, Tonda zůstává, a pracuje velmi dobře. Jen švagr Vojnarčin se s ním stále hádá, například o tom, co má Tonda dělat. Hlavně zda má dělat na poli nebo v lese. Dojde k prudké hádce. Švagr si na něj hned stěžuje Vojnarce a také jej pomlouvá. Prý Tonda fandí karbanu. Vojnarka tomu nevěří a nebere to v potaz. Zato malý Vojnarčin syn Honzík Antonína rád má a vypadá to, že Tonda jeho také. Přesto všechno začnou spolu Vojnarka a Tonda být i v jiném vztahu, nežli selka - pacholek. Švagr tvrdí, že Tonda není dobrý člověk. Ale to mu Vojnarka, když jí to na taneční zábavě sdělí, nevěří a řádně mu vyčiní. Jenže milý Toníček se pak karbanu opravdu chytne. Prohrává a prohrává, na chlapce ani Vojnarku už nemyslí. Tu naopak přede všemi utře, když za ním do hospody přijde. Sice slušně, ale utře. Ta mu pak vyčte kdeco. No, a on začne pít a prát se. Jeho matka přebývá u Vojnarky a on si jednou pro ni přijde, ovšem silně opilý. Drama začíná vrcholit. Tonda začíná láteřit, malého prokleje a vyhrožuje vraždou. Má dokonce i pistoli a s tou vlítne do domu…