Muž s knírkem a v klobouku ověšen spoustou zavazadel prochází prázdným vlakem. V jednom kupé už někdo sedí a právě tam cestující vstoupí. Usazený muž má čepici a brýle, ale jinak je příchozímu k nerozeznání podobný. Jeho zapšklé chování je v protikladu s žoviálním projevem usazujícího se vetřelce. Ten na sebe prozradí, že je čerstvě vyléčený ze schizofrenie. Předtím byl několik let v botanické zahradě květináčem. Nevlídný cestující prohlásí, že je tento vlak jeho soukromým vlastnictvím stejně jako kolej, po které jedou. Vyléčený duševně nemocný se bojí srážky s jiným vlakem. Aby se zbavil halucinací, doporučili mu lékaři hodně se pohybovat mezi lidmi a konverzovat. Jeho přeludy měly vždy podobu mužů středního věku, kteří se ho snažili vystrašit. Cestující si uvědomí, že i teď se cítí řečmi „majitele vlaku“ vyděšen a snaží se ho vykázat z kupé. Pár facek, které mu uražený muž uštědří, ho k jeho spokojenosti přesvědčí, že nejde o halucinaci. Pak se ozve strašná rána. Vykolejené vagóny leží rozházené na náspu.
Réžia: Vladimír Svitáček
Kamera: Svatopluk Malý
Hrajú: Miroslav Horníček