Fotoateliér Seidel v Českém Krumlově býval po desetiletí vyhlášenou adresou. Období prosperity však před lety skončilo a dílo dvou generací fotografů, spjatých se známou firmou, upadlo v zapomnění. Až v roce 2006, po dohodě s dědici, mohl začít Českokrumlovský rozvojový fond s celkovou rehabilitací této výjimečné kulturní památky. – Secesní vila prochází rekonstrukcí. Starý pan Štindl, bývalý pracovník ateliéru, ukazuje prostory, fotografické přístroje a fotky na skleněných deskách ze začátku 20. století. – Na rozhledně na Kleti před historickým plátnem, před nímž kdysi Seidel fotografovával, zvěčňuje návštěvníky polaroidem současný fotograf. Snímky hned rozdává. – Archiváři se ve vile líbí půdní archiv desek, na nichž je Šumava a její obyvatelé. – Seidel zamlada cestoval po Rakousku-Uhersku. V Českém Krumlově založil fotografický závod. – V roce 1905 staví Josef Seidel novou budovu fotografického ateliéru na místě původní dřevěné stavby fotografa Gottharda Zimmera. Fotograf neměl kvůli práci čas na rodinu. Jeho děti v deníku popisují obsazení Krumlova Němci. – Archiváři s péčí ošetřují a inventarizují každou desku. – Seidel za zakázkami dojížděl i s plátnem pro pozadí. Fotografoval i na rodinném výletě. Ke stáru rád včelařil. – Josef Seidel umírá 21.10.1935. Fotografickou firmu přebírá jeho syn František. Ten pokračoval v otcově díle tak trochu z donucení, nicméně úspěšně. I za 2. světové války podnik prosperoval. – Po osvobození firma dále fungovala. Část Františkovy rodiny byla odsunuta, on mohl zůstat. – V ateliéru se našly záznamy o 140 000 negativech, prošlo jím až 20 tisíc osob, další fotky vznikaly v terénu. Pan Štindl vzpomíná, jak Seidel těžce nesl, když komunisti zabavili z archivu hlavně desky se šumavskou krajinou. – Dva mladíci ukazují, kde stálo lesní Pašijové divadlo, jež Seidel zdokumentoval. Po únoru 1948 amfiteátr i přilehlý kostelík zpustly. – U Lipna se před plátnem fotí rybáři. – Mladíci pátrají podle Seidelova archivu po zaniklých vesnicích. – V Seidelově ateliéru se při rekonstrukci nalezly různé fotky. – Na výmalbě dílny se odráží situace podniku; před válkou bohatě zdobená, po válce prostá. – V roce 1953 je František Seidel nucen uzavřít fotografický podnik a nastupuje jako fotograf do komunálního podniku. – Německý přítel rodiny Othmar už nemá s kým sdílet vzpomínky na Krumlov. Seidel mladší byl bezdětný, a tak se aspoň těšil z Othmarových dětí. Ten oceňuje, že fotka zachycuje konkrétní chvíli. Vzpomíná, že kamarád jen nerad ukazoval svůj ateliér. – Po opravě domu byla zrenovována i zahrada. Chystá se rekonstrukce včelínu. Kvůli turistům a blízké cukrárně se tu však včelařit nebude. V domě vzniklo Museum Fotoateliér Seidel. – Objekt je slavnostně otevřen. Plátno je zpět v ateliéru. Fotograf před ním fotí „starým aparátem“ (uvnitř staré dřevěné „deskovky“ je moderní přístroj). – Štindl vzpomíná, jak ho Seidel zaměstnal. – Pamětníci se nechávají fotit před historickým plátnem a zaujatě popisují portrétování u Seidela, který se vždy hlásil k Českému Krumlovu. – Obnovený dům nepřipomíná příliš muzeum, spíše záměrně evokuje domov. – Františkova snoubenka Mitzi byla s rodinou odsunuta. Vzít se mohli až v roce 1959. – Štindl si otevřel vlastní fotoateliér. – Seidel zachycoval šumavské Němce i Čechy. – Tvůrčí atmosféra domu se dokonalou rekonstrukcí a renovací možná trochu vytratila, obsáhlý archiv je však jedinečný. – František Seidel v deníku píše i o svých včelách...
Réžia: Karel Čtveráček
Scénar: Karel Čtveráček
Kamera: Karel Čtveráček, Jakub Šimůnek, Jan Horáček
Hudba: Ivan Acher
Film Včely letěly krásně nemá dostupný archív.
Pozrite všetky filmy s dostupným archívom: