Zatímco Trans-Europ-Express uhání do Antverp, scénárista se svojí skriptérkou a svým producentem se pokouší vymyslet filmový příběh. Scénárista se snaží hledat veškerá klišé, na kterých je vystavěn ten nejprůměrnější detektivní film, přičemž toho využívá, aby přeháněl scény plné násilí, sadismu a erotiky. Samozřejmě je úplně zbytečné hledat klíč k vysvětlení filmu, který je více mnohovrstevnatým snem než srozumitelným dílem. Jediné vysvětlení podává Alain Robbe-Grillet: "Film se neodehrává v hlavě tohoto mírně absurdního vypravěče, nýbrž v mé hlavě, což znamená v té vaší." Stejně jako Godard i Robbe-Grillet nás vyzývá, abychom si uvědomili zkázu naší moderní doby. Nicméně v tomto případě nám režisér radí udržet si určitý odstup. A je třeba zdůraznit hravou stránku filmu, jehož podstata spočívá právě ve vtipu, ironii, posměchu a šaškovství vůbec. Trans-Europ-Express je mnohem rychlejší film než Nesmrtelná a A. R. Grillet jde mnohem dál ve svém úsilí postavit na hlavu pravidla filmového realismu. Toho dosahuje velmi prostým způsobem. Natočil černobílý film, do hlavních rolí obsadil dvě hvězdy francouzského filmu a sám si zahrál jednu z hlavních postav, pohrál si s věrohodností zápletky, ale dokonale využil žánrová klišé. Lze-li Nesmrtelnou situovat mezi téma smrti ve filmu a poesie, pak Trans-Europ-Express je absolutní realitou filmové poesie par excellence! Zde je realita objektem autorova výzkumu a ten ji mění v past na diváka. Ostatně Robbe-Grillet kdysi řekl, že "není možné točit filmy podle skutečných příběhů, protože s nimi jsou vždy jen problémy". (cz)