TV-archív

"Teď zas my". Tento film si vzal za námět řešení otázky v tehdejší době docela aktuální: aby se mladí dostali dopředu na místa starých, kde by mohli uplatňovat své schopnosti a průbojné plány. Ale příběh, na němž má být tento generační zápas znázorněný, je velmi prostoduchý, ve stylu, který připomínal staré kalendářové povídky. Podle toho také vypadalo rozvrstnění osob. Všichni staří jsou ve filmu neschopní, hloupí, směšní, umínění, nepodnikaví - při tom však ta hranice stáří je pojata ve filmu velmi relativně. Tak je zde zesměšňován a posílán do penze nejen úředník, který dvacet pět roků věrně sloužil podniku, ale i statný mistr, důvěrník dělnictva, který má tři malé děti, ale za starou je zde považovaná už i úřednice, která je v podniku teprve patnáct roků. Mladí jsou ovšem ve filmu šlechetní, pokrokoví, vynalézaví - a přece se hned na počátku objevil jeden z přečetných režisérských kazů: mladý inženýr, továrníkův syn, se v prvé scéně představuje jako hejsek a flákač, vozící se v přepychovém bouráku, který jen z tatíka ždímá peníze z dědického podílu po své mamince. Tento darmošlap líbá na potkání vychovatelku své malé sestry, je hrubý na otce, když z něho tahá peníze, takže těžko se pro něho získávají sympatie a víra obecenstva, že on je ten pravý a povolaný zástupce mladých a reformátor tovární výroby. Jiným zástupcem mladých je učitel - jelimánek až běda, stále v poníženosti žmoulající svůj klobouk před mladým inženýrem, který s úžasem babičky z předminulého století žasne, co je vidět mikroskopem v kapce vody. Tedy učitel "par excellence". Pak tu máme vychovatelku Jiřiny Štěpničkové, která se ráda líbá a je při tom velice šlechetná, neboť na sebe přejímá podezření z krádeže peněz z tovární pokladny, aby kryla pana inženýra. O tuhle naivnost je děj filmu nastaven. Pan inženýr má dostat vyplacen podíl po matce od otce. Druhý den nalezne ve svém svrchníku v kanceláři balík tisícovek a ve své mladistvé chytrosti se hned domnívá, že mu tímto, asi u starých obchodníků patrně obvyklým způsobem, tatínek vyplatil jeho dědický podíl. Diváci se asi v kině velmi podivovali, odkud najednou má továrník tolik peněz, když den před tím byl úplně na mizině a nemohl pro syna sehnat ani „ubohých“ 500 korun. Ale pro něho bylo jistě typické, že je asi schoval v punčoše. Následuje velmi rychlá scéna u soudu, bez vyšetřování a bez důkazů má být vychovatelka odsouzená, ale ukáže se, že i ten starý úředník, který to vše zavinil, je vlastně také šlechtic, ale v tomto případě ducha a srdce. Scéna u soudu vyzněla ve filmu nanicovatě , tedy ani vážně ani vtipně. Nakonec diváci viděli tytéž lidi asi po pětadvaceti letech, když mladý pán fabriku zracionalizoval a přivedl k rozkvětu.

Tak si divák kladl otázku, kdy vlastně žila ta stará generace: před těmi či v závěru, nebo je to scéna budoucnosti? Ve filmu se to nedá poznat, neboť móda se za to čtvrt století nezměnila, jenom vlasy těm mladým zešedivěly až do běla – i ten jelimánek učitel, nyní již řídící, má hlavu celou bílou a ne a ne uhnout mladým. Jiřina Štěpničková, která se předvedla v hlavní části filmu jako křepká dívčina, se uběhlým časem proměnila v bělovlasou stařenu. O co v tomto filmu šlo? Starý, přitom zdravý a statný továrník se brání racionalizaci ve sklárně, aby nemusel propouštět dělníky. Mladý racionalizací chce zvednout výrobu. A proto se o racionalizaci mnoho ve filmu nehovoří, ale deklamuje a přednáší divákům, což ovšem vyznívá prázdně a dutě. Nejmladší generaci zastupují kluci a holky ve škole, z nichž továrníkova dceruška je je mezi nimi naučeným odříkáváním svých větiček politováníhodná loutka. Veseloherní živel v této také veselohře chvílemi zastupují jen dva úředníci. Film ve svém pojetí vážných problémů vyzněl naprosto hluše. Jistě, bylo zapotřebí námětově takových filmů, nezáleželo už na tom, zda to bylo zpracováno v dramatu či veselohře, pak však musel být film dějem i provedením propracovaný svědomitě, úměrně svému námětu, ale nikoliv jej zpracovat v ubohý děj ledabylou režií a matnými hereckými výkony – herci ovšem ani nemohli tu nic charakteristického vytvořit.