"Spor o sežanta Gríšu" jako Zweigův román byl vášnivou obžalobou prušácké vojenské justice, která s plným vědomím páchané nespravedlnosti dovedla zavraždit nevinného člověka. Film chtěl být protestem proti zabijáckému pojmu kázně a vyjádřil to nejen obrazem, ale i nově mluvou. Ale scházela mu bezprostřednost a sugestivnost dojmu z románové četby.
Na filmový děj toho bylo málo, to neustálé kolísání a přechody z naděje do nejistoty, bude-li Gríša zastřelen či ne. Spor dvou ideových světů, který nelze dost dobře vyjádřit obrazně, se ve filmu nahradil sáhodlouhými deklamacemi a vkládanými vysvětlujícími titulkovými texty, což ještě víc zvolňovalo spád děje. A tak pravý ráz filmového příběhu, vzrušení a napětí, se objevilo až v poslední třetině, kde dojem byl opravdu rozechvívající.
Z hereckých postav byl nejzdařilejší Seyffertizzův generál, ostatní postavy, především Gríša, byly nadměrně idealizovány a tím zcela zkresleny. Zato bylo realistickým požadavkům učiněna zadost pěknými zimními záběry zajateckého tábora a ruského městečka. V USA, zemi válečných filmů a protiválečných tendencí, zaujímal film přes zmíněné nedostatky místo docela čestné, a kdo chtěl mít i u nás o čelných literárních zjevech tohoto druhu ucelený obraz, nelenil a šel se na film podívat do biografu.