Tvůrci hudební komedie Spice World zřejmě zamýšleli natočit jakousi dívčí obdobu "beatlovského" Perného dne - snímek o nejpopulárnější dámské hudební kapele současné doby se nesnaží stylizovat slečny Geri, Victorii, Mel B., Mel C. a Emmu do žádných dramatických rolí (členky skupiny tu hrají "samy sebe"), zároveň však nejde ani o žádný realisticky se tvářící medailon. Podobně jako Lesterův legendární záznam z britského turné Beatles jsou i ve filmu o Spice Girls jejich křiklavě rozjařenou energií nabitá vystoupení prokládána pásmem bláznivě přemrštěných epizod z bujarého "soukromí" pětice muzikantek. Žádnou jinou dějovou linku Spice World nemá - je to jen velice volně sletovaná série hudebních a třeskutě "zábavných" čísel, která sleduje Spice Girls po pět dnů před jejich prvním vystoupením v londýnské Royal Albert Hall. Na koncertním pódiu, v podivuhodném autobuse, který je okrášlen britskou vlajkou co by symbolem hrdosti na národně-kulturní tradice ("Jsme Angličanky a jsme pyšné na to, že můžeme být velvyslankyněmi popu své země!"), na recepcích, při fotosession i v šatnách v zákulisí to ale holčiny nemají vůbec jednoduché. Musejí se vzbouřit svému despotickému manažérovi Cliffordovi (jehož doprovází mlčenlivá asistentka Deborah), odpovídat na hloupé otázky ambicióznímu režisérovi Piersovi, jehož dokument má ukázat "opravdové" Spice Girls, anebo prchat před zákeřným objektivem fotoreportéra, kterého si najal majitel jistého australského plátku. Vedle těchto více křečovitých než skutečně zábavných skečů na plátně zazní celkem sedmnáct písní (včetně všech hitů, jež denně rotují ve vysílání rozhlasových stanic celého světa) a skotačivá děvčata mezitím ještě stačí zachránit dvě topící se děti a pomoci porodit potomka své šikmooké kamarádce Nicole...
Vzhledem k neskutečnému úspěchu Spice Girls, které pod pečlivým producentským a manažérským dohledem divoce zatočily s hudebním byznysem a ještě mu před televizními kamerami při předávání výročních cen předvedly jaký vzorek mají jejich kalhotky, bylo vskutku otázkou času, kdy pěvecko-taneční formace začne svým arogantním sex-appealem atakovat i svět kinematografie. Členky kapely se totiž staly kýčovitě-pikantním symbolem rozradostněných a veleúspěšných, zároveň však jakoby "obyčejných" holek vedle ze sousedství, které jsou odpovědné jen samy za sebe a které zbožňují jak dospívající dívenky, tak princ Charles. Hlavní slabinou filmu není skutečnost, že zpívající modelky neumějí ani příliš hrát, ani příliš mluvit před kamerou, ale že infantilní a roztříštěný scénář značku Spice Girls neumožňuje prezentovat na novém médiu jinak, než jak ji již všichni znají z desek, klipů a časopisů - tj. jako neskutečně drzou, sebevědomovou a slávychtivou cirkusovou atrakci pop-music. Ve filmu je pouze unifikovanější - vzhledem k tomu, že bylo potlačeno dominantní postavení Geri a Mel B., jež fungují jako přirozené vůdčí typy, všech pět čertic vlastně splývá (ač mají různou barvu vlasů, pleti i povah a udržují si svoji smyšlenou stylizaci) jakoby v jednu univerzální "Spice-holku".
Snaha připodobit snímek Spice World zmiňovanému Pernému dni troskotá právě na neschopnosti (a neochotě) oprostit se od puberťáckého adorování sebe sama - respektive od image, která byla kapele předem naprogramována pro hudební byznys a jež je na plátně v kině s každou přibývající minutou stále nesnesitelnější. Určitou část filmu sice vytvářejí záměrně pošetilé sekvence, jež si s manažerem Cliffordem vymýšlí americký filmový producent a které jako by ani nebyly součástí toho "pravého" filmu Spice World, v kontextu celého snímku ovšem i "hloupost v uvozovkách" vyznívá pouze jako hloupost a ne jako sebeparodie. Příliš ústrojně nefungují ani různé narážky - jejich nezanedbatelné části navíc nebritské publikum jen stěží porozumí (na své si ale přijdou třeba ctitelé bondovek díky postavě tajemného Šéfa, jehož hraje Roger Moore, a který si drinky protřepává, ale nemíchá anebo stále hladí bílou kočku, jako to dělával ve filmech z let šedesátých největší Bondův protivník Ernst Blofeld). Účast několika hvězd pop-music, které se s muzikantkami mihnou v kratičkých záběrech (Elton John, Elvis Costello, Bob Geldof...), zase vyznívá spíš jako vychloubačné zvolání: "Koukejte, s kým vším se kamarádíme a kdo všechno nás obdivuje!"
Stejně jako Spice Girls v podstatě nejsou skutečnou hudební kapelou v pravém slova smyslu, ale jen uměle vypěstovaným produktem producentsko-marketingových strategií, tak ani snímek Spice World není standardním filmem. Funguje spíše jako dosud nevyužitá forma propagace zmíněného produktu prostřednictvím devadesátiminutového spotu, který má vzbuzovat základní pocit z reklamního klipu - tj. potřebu koupě zboží do domácnosti. Spice World je prostě jenom takový velký popíkový švindl.