Malé dějiny všednodenního hrdinství. Generační zpověď režiséra, muzikanta a čerstvého sedmdesátníka Vladimíra Merty o široké vrstvě společnosti, která v době normalizace aktivně nekolaborovala s komunistickým režimem, ani se nepřidala k pronásledovaným disidentům.Třídílný cyklus Vladimíra Merty je v dosavadní praxi reflexe období let 1948–1989 novátorský. Soustřeďuje se na tzv. šedou zónu, tedy na oblast mezi „soukolím otevřené kolaborace a ghettem undergroundu", na příběhy stovek lidí, kteří se snažili „o čestné přežití v rámci povolených pracovních i občanských aktivit." Zahrnuje široké spektrum společnosti od těch, kteří sympatizovali s odpůrci režimu a snažili se v rámci „mezí zákona" přispět k jeho rozkladu, až k řadovým členům KSČ, kteří nesouhlasili s politikou strany. Je velmi pravděpodobné, že právě šedá zóna přispěla k pádu komunismu v roce 1989 a její lidé se pak často dostávali na podstatná vedoucí místa. Sféra šedé zóny, to jsou také „malé dějiny všednodenního hrdinství", příběhy desítek lidí, kteří nebyli ochotni smířit se s marasmem tehdejšího společenského klimatu. V dokumentu se setkáme s písničkáři V. Mertou, J. Hutkou, J. Burianem, J. Dědečkem nebo J. Nohavicou, s divadelníky P. Oslzlým a A. Goldflamem, filozofem D. Kroupou, publicisty P. Šustrovou, J. Rejžkem a mnoha dalšími.