Pygmalion je nepochybně nejpopulárnější komedie G. B. Shawa a zároveň jedna z nejvtipnějších komedií moderní dramatiky vůbec. Slavný Ir ji napsal ve svých šestapadesáti letech, poprvé byla na divadle uvedena v Londýně v roce 1914 v hlavní roli s Patrick Campbellovou jako Lízou Doolittlovou. Dočkala se velkého množství dalších uvedení. Není tedy divu, že lákala také filmové producenty, kteří v její úspěšnosti vycítili zdroj patřičného finančního zisku. Filmová verze Pygmalionu z roku 1938 byla vůbec prvním počinem producenta maďarského původu Gabriela Pascala. Shaw byl nechvalně známý neochotou souhlasit se zfilmováním svých her. Pascal si jako své životní poslání vytknul úkol přesvědčit Mistra o nezbytnosti adaptace jeho divadelní předlohy. Díky svému osobnímu kouzlu se mu dokonce podařilo Shawa přemluvit, aby hru sám upravil do podoby scénáře. Autor mj. také na požádání dopsal sekvenci plesu, která se stala klíčovou a nejlepší částí filmu. Právě do této pasáže také včlenil novou epizodní postavu Higginsova bývalého žáka? Maďara Karpathyho, jehož předobrazem se stal právě producent Pascal. Ve věku 82 let pak Shaw získal Oscara za Nejlepší scénář. Sám se také zasloužil o obsazení hlavních rolí. V roce 1936 viděl hrát ve Svaté Janě a v Pygmalionu Wendy Hillerovou a doporučil ji do filmové role Lízy. Hillerová se tu objevila ve svém teprve druhém filmovém pokusu. Shaw rovněž chtěl, aby Higginse ztvárnil Charles Laughton. Nicméně Pascal se rozhodl pro populárního Leslieho Howarda, který je sice výborný, nicméně Shawovi se zdál příliš romantický. Pascalovi se později podařilo produkovat další filmy podle Shawových předloh? v roce 1941 vznikla Majorka Barbora, následoval César a Kleopatra (1945). V Hollywoodu realizoval filmovou verzi Androkles a lev (režie Chester Erskine, 1952). Režie filmu se ujali Anthony Asquith a Leslie Howard. Hlavní slovo měl Asquith, který byl považován za velkého znalce Shawovy tvorby (později zfilmoval kromě také např. Shawovy hry Lékař v rozpacích (1959) a Milionářka (1960). Na filmu se podílel např. i David Lean jako jeden z nejlepších střihačů své doby. Vznikla svěží komedie, překypující duchaplnými a ironickými dialogy. Příběh je inspirovaný starou antickou pověstí o kyperském sochaři Pygmalionovi, která je zmíněna v samotném prologu filmu. Samotný snímek pak vypráví o profesorovi fonetiky Higginsovi, který se vsadí se svým přítelem, že za půl roku naučí pouliční květinářku správné výslovnosti. Postupně se vztah učitele a studentky mění v lásku. I přes veškerou věrnost původnímu dramatickému textu se Asquithovi rozhodně nedá vyčítat pouhé převedení literární látky na plátno bez jakékoli filmařského zásahu. Podařilo se mu ze statických scén a situací divadelní předlohy vytvořit dynamické filmové dílo. Převedli divadelní prvky do jazyka obrazů a zvuků a výběrem záběrů a díky preciznímu střihu zcivilnili předlohu. Film je tak dodnes označován jako jedna z nejlepších adaptací Shawovy předlohy, respektive jako jeden z nejúspěšnějších pokusů o převedení divadelní předlohy do filmové podoby vůbec. (cz)
Réžia: Leslie Howard, Anthony Asquith
Scénar: George Bernard Shaw (divadelní hra), W.P. Lipscomb
Kamera: Harry Stradling Sr.
Hudba: Arthur Honegger
Hrajú: Leslie Howard, Wendy Hiller, Wilfrid Lawson, Marie Lohr, Patrick Macnee, Anthony Quayle, Leo Genn, Jean Cadell, Irene Browne, Cathleen Nesbitt, Hans Richter, O.B. Clarence, Stephen Murray, Everley Gregg, Ivor Barnard, Esme Percy, Frank Atkinson