"Prosím, pane profesore". Tato česká veselohra s dvěma docela vážnými dramatickými problémy chtěla snad zachytit ještě zbytky onoho zájmu, jemuž se u obecenstva tešily filmy, převážně to fraškovité veselohry, ze studentského života. Přešly-li tyto "studentské snímky" od sentimentálních příběhů lásek mezi profesory a žákyněmi viz "Sextánka" apod. k veselohrám s převahou fraškovitého humoru, jejichž účelem bylo především rozchechtat obecenstvo drobnými i většími traškařicemi školáků zkarikováním profesorů, kde studentští ulejváci a lajdáci byli povýšeni na hrdiny, kdežto pilní studenti zesměšněni jako šplhouni, tedy u srovnání s těmito hrami laciných prostředků stála nová veselohra výš.
Je bližší skutečnosti, její postavy mezi studenty a profesory byly životnější, nebály se ohrožení svého úspěchu, představí-li i studenty povážlivě pokřivených charakterů bez zavinění školy a jalové a neživotné hezounské panáky, a dává poznávat tu častou skutečnost, že otřesy v životech mladých lidí přicházejí také zvenčí, nejednou z rodinného života, o kterém škola málo ví. Tak tu poctivý a snaživý student prožívá těžkou krizi,když se po ztrátě matky cítí otcem zanedbávaný a dovídá se, že se otec chce znovu oženit. Tato krize zasáhne i do jeho školského života, když naráží na ne- chápajícího profesora a pro spolužačku je nařčený těžkým obviněním od špatného spolužáka.
Mezi profesory vytvořil hlavní postavu profesora, který při zastaralé metodě byl přísný, protože chtěl být spravedlivý, takže si vysloužil přezdívku "Ivan Hrozný" Theodor Pištěk. Byl to bezvadný výkon zkušeného herce, který maskou a pohyby působivý, přesvědčivý v přerodu v dobráka v dobráka, kterým vlastně odjakživa ve svém srdci byl.
V úlohách studentů především Jiří Vondrovič a Rudolf Hrušínský, který zde šťastně unikl standartizovaným úlohám svých "trpitelů". Mezi profesory zajisté zaujali Stanislav Neumann a František Černý. Režisér Gina Hašler propojil různorodý děj školou a vztahy všech osob k ní, takže se mohly uplatnit i osobité drobnější výkony. Tento film bohužel patří k těm, které oko filmového nadšence pro starší československou tvorbu nikdy nespatřilo, neboť žádná z televizí jej doposud neuvedla.
Réžia: Zdeněk Gina Hašler
Scénar: Jiří Karásek, Jaroslav Víchovský
Hrajú: Theodor Pištěk, Jiří Vondrovič, R. A. Strejka, Rudolf Hrušínský, František Roland, Karel Černý, Jarmila Beránková, Jára Kohout, Hermína Vojtová, Raoul Schránil, Ella Nollová, Vladimír Salač, Eva Matoušková, Karel Hradilák, Stanislav Neumann, Rudolf Hrušínský nejst., František Černý, Alois Dvorský, Bolek Prchal, Marie Nademlejnská, Josef Hořánek, František Filipovský, Jarmila Holmová, Stella Májová, Miroslav Koudelka, Eva Šenková, Josef Kemr, Světla Svozilová, Anna Letenská, Antonín Jedlička, Milka Balek-Brodská, Karel Šašek, Václav Voska, Zbyšek Olšovský, Milena Velíšková, Jaroslav Mach, Dagmar Frýbortová, Slávka Rosenbergová, Jiří Hron, Josef Příhoda, Václav Mlčkovský, Jaroslav Sadílek, Jindřich Polák, Majva Červená, Břetislav Hrstka, Jaroslav Orlický, Charlotta Tremlová, Jan Černý