Prázdná soudní síň, do které se co chvíli nahrne senzacechtivý dav, aby sledoval proces... Případ, který se skutečně stal v letech 1926-28 a nebyl vlastně nikdy vyřešen, i když vrahové Martynové byli odsouzeni, posloužil scenáristovi Václavu Šaškovi vlastně jen jako záminka k tomu, aby vykreslil situaci ve společnosti I. republiky, kde se příběh odehrál. Zápletka PROCESU S VRAHY MARTYNOVÉ je prostá – tři přátelé, dr. Jan Klapáč, lékař a spisovatel, žurnalista Michal Mikovec a neúspěšný herec Štefan Korejs, jsou obviněni z vraždy starší, bohaté ženy, která se vrátila z Ameriky a nalezla smrt kdesi v Tatrách. Ve dvou večerech tedy může divák prožít to, co snad kdysi prožívali lidé nad stránkami novin, zevrubně informujících o největším případu předmnichovské republiky. To, že se nakonec nedozvíme, jak to vlastně doopravdy bylo, není podstatné. Jde spíše o rozkrytí charakterů, které proti sobě stanuly v roli obžalovaných, jejich obhájců a soudců.
Scénář, původně zamýšlený pro filmové zpracování, byl patrně pro televizi upraven a rozšířen, takže v první části trpí určitou rozvleklostí (ale to je stará bolest dvoudílných inscenací, že se první díl stává prodlouženou expozicí dílu druhého). Téma je však natolik atraktivní, že je možno udržet pozornost diváků pro oba večery. Režisér Petr Koliha zvolil volné tempo vyprávění, které známe z francouzských psychologických filmů. Vstupujeme s ním do světa na první pohled klidného, bezstarostného, kde se lidé baví po kavárnách a rozptylují v nočních barech. Ale přece jen — napětí ve vzduchu, nervozitu jako by signalizovala hudba Miroslava Jelínka, namodralé světlo nočního baru, zkreslující tváře do podoby přízraků i zdánlivě bezstarostné tlachání v kavárně. Všichni ti lidé jako by byli nabiti velkou vnitřní ctižádostí, snahou na sebe upozornit za každou cenu, někam to dotáhnout a přitom se nenamočit...
A tenhle pocit se nám utvrdí v soudní síni – senzacechtivý dav, lhostejný k smrti, ale dychtící po čemkoliv zvláštním: svědek, který ze svého vystoupení udělá podivné psychopatické vystoupení (Josef Abrhám); soudce Pika (Luděk Munzar), decentní a přece stále přemýšlející o tom, jak to prostřednictvím procesu dotáhnout výš. V tomto světě, tak „laxním k věcem morálky“, pak zcela cizorodě působí jako symbol dávno zapomenutého světa cti a spravedlnosti komisař Pilař (Radoslav Brzobohatý).
Dětmi své doby jsou právě ti tři — obžalovaní. Michal Mikovec (Karel Heřmánek) – uhlazený hezounek se spoustou známostí, který se pro jistotu zahaluje při procesu do tajemného mlčení. Štefan Korejs (Vladislav Beneš), herec-šmirák, přehrávající na jevišti i v životě, zbabělec, ochotný prodat kohokoli za cokoli, příživník, který na svou chtivost doplatí. Ale především je to dr. Jan Klapáč, v němž Ondřej Pavelka vytvořil jednu ze svých nejlepších televizních rolí. Tento herec expresivního výrazu, hodícího se spíše pro jeviště, tu předvedl sugestivní studii „malého českého Mefista“. Je na první pohled milý, šarmantní, vtipný. Za touto sympatickou maskou jen občas probleskne zrůdná podstata. Je sžírán chorobnou ctižádostí, pohrdá vším obyčejným, a proto se stále stylizuje do nejrůznějších rolí. Z jeho jednání nikdy není zcela jisté, zda opravdu prožívá, či zda je to zase jedna z jeho nových her. Jednou diktátor, snažící se vnutit ostatním svou vůli a pak jen z povzdálí přihlížet tomu, co rozpoutal, jednou Dostojevského Raskolnikov, vyžívající se v tom, že se stal obětí sebe samého. Na procesu jej zajímá především to, kolikrát se jeho jméno ocitlo na stránkách novin. A divák pochybuje, zda je ten člověk schopen uvědomit si důsledky svých činů, když s křivým úsměvem neustále opakuje soudu svůj jediný argument: Vždyť to byl jen žert...
Proces skončil, vrahové byli odsouzeni, soudní síň je prázdná. A my můžeme číst z obrazovky fakta, dosvědčující, že pro nikoho nesplnil proces jen očekávání. Pro soudce neznamenal závratný vzestup, Klapáč se nestal slavným spisovatelem. Ale pro nás zůstal hořký pocit – žijí stále mezi námi, ctižádostivci, jimž se může něčí smrt stát stupínkem ke slávě či kariéře, senzacechtiví, naivové i malí čeští Mefistové, snažící se ovládat živé lidi jako loutky na nitích...
SOPROVÁ, Jana. Proces s vrahy Martynové. Scéna. 1989, roč. 14, č. 2, s. 5. [upraveno]
Krajina pôvodu: Československo (1988)
Dĺžka: 2 hours 17 minutes
Réžia: Petr Koliha
Scénar: Václav Šašek
Výrobné spoločnosti: CST Praha
Hudba: Miroslav Jelínek
Hrajú: Ondřej Pavelka, Karel Heřmánek, Vladislav Beneš, Iva Hüttnerová, Jan Hartl, Radoslav Brzobohatý, Josef Vinklář, Luděk Munzar, Radovan Lukavský, Vladimír Salač, Eva Salzmannová, Jiří Císler, Jan Vlasák, Ferdinand Krůta, Pavel Nový, Josef Abrhám, Ilja Prachař, Jan Teplý st., Jiří Němeček, Jiří Schmiedt, Alena Karešová, Stanislav Hájek, Olga Světelská, Miloslav Homola, Miloslav Štibich, Petra Lustigová, Vít Pešina, Alena Štréblová, Monika Načeva, Pavel Zvarič, Jiří Štrébl, Miroslav Babuský, David Czesany
VIAC
