U českého filmu "Případ dr. Kováře" si musíme uvědomit, že je to dílo mladých filmových umělců, z nichž mnozí, např. režisér a kameraman, pracovali na dlouhém hraném filmu po prvé. Tato skutečnost je sama o sobě radostná, poněvadž náš film potřebuje nové mladé lidi, kteří by doplnili kádry starších zkušenějších pracovníků. A vyjde-li z rukou nových lidí dílo jako film "Případ dr. Kováře", který celkově hodnotíme kladně, znamená to, že již dnes můžeme počítat a novými kádry, odchovanými v osvobozené republice, které jednou nahradí odcházející generaci našich filmařů. Máme však proto posuzovat výsledky práce mladých lidí mírněji a shovívavěji ? To by jisté nebylo správné. Kritika je povinna pomáhat tvůrčím pracovníkům tím, že jednak vyzdvihne kladné a silné stránky jejich díla, jednak odhalí nedostatky a chyby, a konečně naznačí cestu k dokonalé práci. Právě pro mladé lidi má kritika význam, protože ti ještě neustrnuli v rutinérství a jsou schopni vývoje.
Děj našeho filmu je položen do doby první republiky, do malého okresního města. Má několik souběžných motivů, které jsou navzájem více méně pevně spojeny. Ústředním problémem je vlastně boj dvou lékařských názorů - konzervativní a moderní methody léčeni popálenin - který, má však hlubší pozadí. Rutinovaný chirurg - primář představuje typ ziskuchtivého lékaře, jemuž jde především o peníze a o kariéru, proti němu pak stoji mladý dr. Kovář, který má sociální uvědomění syna z proletářské rodiny a cítí plnou odpovědnost lékaře, zejména vůči dělnickým pacientům, jimž zachraňuje moderní methodou léčení práceschopnost a tím snad vůbec život.
Druhým motivem je boj dělníků s továrníkem, který se snaží vydělat na neštěstí v továrně, ostatně jim zaviněné, a propouští zaměstnance, aby zbývající mohl více vykořisťovat. Konečně stojí v popředí děje ještě příběh mladých milenců čekajících dítě.
N první pohled je zřejmé, že taková roztříštěnost děje, která by byla možná ve velkém románě, je pro film neúnosná. Jednotlivé motivy nelze šíře rozvést a hlouběji prokreslit, problémy, jež všechny zaslouží pozornosti, není možno důkladně osvětlit a rozebrat. Nejtíže to pociťujeme u ústředního lékařského námětu, který by zcela stačil na jeden film a měl by význam nejenom jako obraz minulosti, nýbrž i jako problém dnešní - boj mezi starým a novým, jenž se odehrává stále. Autoři filmu mu ovšem také věnují největší péči a tím se stává, že další dějové prvky jsou podány poněkud ploše a schematicky. Nutnost zakončit film, pak vede k tomu, že řešení všech nadhozených problémů je nedostatečné a přímo falešné. Boj pokroku se zpátečnictvím, třídní boj dělníků a kapitálem, ani tíživý problém chudých milenců nekončívaly tak hladkým vítězstvím a tak smířlivě, nehledě k tomu, že šťastný závěr ve filmu je zřejmě netypický a spočívá na shluku náhod (zásah pojišťovny, odchod primáře do soukromého sanatoria).
K námětům tak závažným je třeba přistupovat promyšleněji, s hlubší znalostí společenských poměrů a vztahů, s ucelenější a velkorysejší uměleckou koncepcí. Kdyby se byli autoři filmového zpracováni hlouběji zamysleli nad nadhozeným problémem námětu, nebyli by se dali svést k povrchní kresbě sociálního prostředí první republiky, (továrník, poslanec, okresní hejtman, dělník - slaboch), jež bylo již i v našem filmu stejně, ne-li lépe zachyceno a byl by jim vyšel film mnohem důraznější a aktuálnější..
Očekáváme, že i ve své další tvorbě půjde důsledně dále za realistickým stylem a životni pravdivostí a vyhne se zbytkům snahy po "čistě filmovém" efektu, která dosud u nás nevymizela. Kameraman Milič se zhostil svého úkolu spolehlivě a bude zřejmě pokračovat v dobré tradici naší filmové fotografie, Hudba J. Rychlika, zkušeného rovněž z krátkometrážních filmových forem, je přiléhavým doprovodem díla. Herecky se ovšem nejlépe projevili zkušeni umělci J. Plachý a O. Krejča v rolích lékařů promyšlenými a dobře odstíněnými výkony. Zajímavě a nově pojal Fr. Šlégr roli továrníka, kdežto V. Řepa jako poslanec a J. Mareš jako Blahna zůstali na obvyklé úrovni. Noví a mladí herci nesou známky nezkušenosti, ale jako celek obstáli.
ZDROJ: Dobová recenze, autor - J. Dvořáček