Hudba zní v kostele při křtu i v hospodě k posezení. Jeden z muzikantů vypráví, jak kdysi hrál při opékání kuřat. Když na něj skoro nic nezbylo, urazil se a odjel. – V chaloupce pod horami. Paní Jiřina Kubrtová z Olešnice líčí, že hudbu milovala celá její rodina. Na akordeon se učila hrát na záchodě. Stala se kuchařkou a po práci vyhrávala. – Jiří Pilát z Poříčí nad Sázavou popisuje, jak složitě vlaky objíždí místa konání mší. – Dvaatřicetinky. Varhaník je samouk. Nejdřív se učil na housle, ale nezvládl „dvaatřicetinku“, měl tvrdé prsty. Noty moc nezná. – Pod zeleným hájem. V hospodě v Olešnici si vyprávějí o muzikantech Broučkových, kteří tam hrávali. V rohu stojí opravené mechanické piáno. – Jakub Komrska v neděli hrává v kostele na varhany. Akordeon dostal darem od starých manželů, kteří se starají o kostel. – Radost. Když zvítězil český hokejový tým, chtěl hrát při mši Te deum. Nakonec uznal, že by se to faráři asi nelíbilo. – Pan Pilát má široký repertoár. Sbírá noty, vyměňuje je nebo komplikovaně opisuje. – Deset tisíc stran jsem opsal. Jezdil vlakem přepisovat „na otočku“ i do Drážďan. Obdivuje především Rybovy skladby, nastudoval díla pěti set skladatelů. – Paní Jiřina si stěžuje, že jí televize krade posluchače. Dříve byla v jednom kole. Lituje, že nemohla hudbu studovat; nebyly peníze. Miluje píseň La Paloma. Když byla v Holandsku u moře, hned si na ni vzpomněla. – Cestou do Paříže. Malé vísce u Vyškovic na Šumavě se říká Paříž. Hudebníci a maškary sem přijeli náklaďákem. Muzikanti mají přehled o tom, kdo byl v oboru čí žák a jak je kdo dobrý. – Lidi se otáčeli. Jakub začínal s darovanou harmonikou, pak přešel na heligonku. Jeho malý bratr Stáník se také učí hrát. – Bohoušek rád tancoval. Bohoušek Rousek z Kozlova je dodnes na všech zábavách. Zdá se mu, že dříve vesnice držela víc pohromadě. Dnes každý žije pro sebe. Vzpomíná, že s manželkou Veronikou se znali dva týdny a už měli veselku. – Sbor pana Piláta zpívá na svatbě. – Jakub se se svým nástrojem přepravuje na kole. – Vojna. Má housle po dědovi, který jezdil se slavnými cirkusy a bojoval v první světové válce, kde málem zemřel na úplavici. Hudební nadání zdědil vnuk po něm. – Pan Pilát si vede přesné zápisy. Vypočítává, kolik v letech 1945-1985 absolvoval mší, co nastudoval a kolik prošlo sborem zpěváků. – Muzikanti hrají i na pohřbech. Paní Jiřina byla pozvaná už čtyřikrát zahrát Němcům jejich oblíbené písničky. Jistá paní Fanda se s ní domluvila dlouho před smrtí, že jí přijde zahrát na poslední cestě. – Brusliní. Fanda věděla, kdy zemře. Viděla Smrt v koutě pokoje a její předtucha se splnila. – Ještě se neumřelo. Jakub se probíjí zasněženou cestou. Rozhodl se začít hrát, když slyšel amatérskou kapelu. Písničky jsou podle něj „hudební kronikou života“. Dokud se hraje a zpívá, ještě se neumřelo...
Réžia: Miroslav Janek
Kamera: Miroslav Janek
Film Previanti nemá dostupný archív.
Pozrite všetky filmy s dostupným archívom: