Mezi mocí a bezmocí.Podle svědectví císařova legendárního komorníka Eugena Ketterla se panovník neobával ani tak své smrti, jako toho, že umíráček jednou nebude vyzvánět pouze jemu, ale že do hrobu doprovodí i jeho říši. Ostatně císař se snažil dodržovat přísný pracovní režim i v posledních týdnech života. Ve zprávě ze dvora stálo: „V pondělí 21. listopadu 1916 po velmi trýznivé, bezesné noci, během níž císaře sužoval urputný kašel, seděl opět u psacího stolu, přestože se jeho stav zhoršil. Sotva dýchal a v důsledku vysoké horečky se celý třásl.“ Ketterl vzpomíná: „Když se jeho výsost konečně odebrala na lože, optal jsem se na další pokyny. Odvětil mě nahlas a zřetelně: „Ještě jsem svou práci nedokončil. Vzbuďte mne zítra o půl čtvrté jako obvykle.“ Téhož dne ve dvacet jedna hodin a pět minut ve svých sedmaosmdesáti letech císař zemřel.