Panelárna v Buštěhradu u Kladna se z dálky podobá velkému šedému mraveništi. Panely nejen vyrábí, ale také je vlastními tahači odváží na staveniště. Montážní party závodu tam z nich sestavují bytové jednotky. Průměrně čtrnáct denně. Za rok je to sídliště, kde bydlí stovky lidí. Svařovna je jedním z nejdůležitějších úseků výroby. Pod svářečskou kuklou bychom jistě nečekali půvabnou dívčí tvář. Tím spíše bychom nečekali, že ve svařovně buštěhradské panelárny najdeme dokonce osmnáct žen. Stříhají, ohýbají a svařují ocelové výztuže do panelů. Ve stavebnictví se mnoho změnilo. Stroje postupně odstraňují těžkou práci. Důležitější než fyzická síla je dnes fortel, pracovitost, odborné znalosti. Děvčata z buštěhradské panelárny dokonale ovládla řemeslo vyhrazené až dosud pouze mužům. Blanka Moutelíková vede kolektiv armovny a svařovny. V roce 1974 jí bylo u příležitosti Dne stavbařů propůjčeno vyznamenání nejlepšího pracovníka oboru. Tam, kde je dobrá vůle a chuť pracovat, ukáží se brzy i výsledky. S ženskou brigádou socialistické práce není snadné pořízení. Na to přišel mistr z panelárny už dávno. Mají pořád nové nápady, pořád si něco vymýšlejí a běda, když není po jejich. To pak jdou žerty stranou a mistr se mezi tolika ženami necítí nejlépe. Ale právě z těchto porad vzešlo už mnoho nového, co přispělo k dobrému jménu brigády Blanky Moutelíkové a samozřejmě i ke jménu buštěhradské panelárny. Ale vynikající pracovní morálku a dobré vztahy na pracovišti nelze oddělit od osobních kontaktů v době pracovního volna. Většina z žen má rodinu, děti nebo dokonce vnoučata. Není tedy divu, Že nezapomínají ani na ty, kteří potřebují pomoc. Brigáda pravidelně navštěvuje dětskou vesničku v Doubí u Karlových Varů. Mezi děvčaty v brigádě se stalo pravidlem vyhlásit čas od času mimořádnou sobotní směnu. Čistý výtěžek směny jde potom na fond dětské vesničky. Ale kronika brigády připomíná i jiné společné akce. Najdeme tu například zmínku o výletě na Křivoklát. Jak čas plyne, jedna příhoda se řadí k druhé, listy kroniky se plní. Jsou to historky mimořádně veselé, z pracoviště i společných chvil oddechu. – Montážníci dokončují nový dům. Brzy se sem nastěhují nové rodiny. V buštěhradské panelárně osmnáct žen svařuje armatury panelů pro nové domovy. Osmnáct žen, kterým se podařilo vytvořit dobrou partu, s jakou se dá jít – jak se říká – do každého počasí.
[im]. Osmnáct a jeden. Filmový přehled. 1975, č. 47 – 48, nestránkováno.
Réžia: Vít Olmer
Scénar: Vít Olmer
Kamera: Petr Prokop
Hudba: Jiří Šust
Hrajú: Vít Olmer