Snímek Jeana Cocteaua Orfeus (1950) je považován za nejzdařilejší opus jeho režijní filmové dráhy. Je součástí volné „orfické trilogie“, jejíž první část tvoří středometrážní surrealismem ovlivněný snímek Krev básníka (1930) a závěrečnou Orfeova závěť (1959). Slavný umělec tu na základě vlastní hry z roku 1925 aktualizuje a přepracovává starořeckou legendu, jež výrazně symbolizuje moc umění. – Populární básník Orfeus je okouzlen tajemnou kněžnou, s níž se setká při tragickém incidentu, během nějž je zabit jeho mladý kolega. Musí ženu doprovodit do tajemného sídla a je svědkem, jak zmizí s mrtvým za zrcadlem. Od té doby je jako proměněný a chová se nevlídně k ženě Eurydice. Té naopak pomáhá kněžnin řidič Heurtebise. Aristokratka je ve skutečnosti Orfeova Smrt, která se do muže zamiluje a o své vůli ho zbaví manželky. Heurtebise pomůže básníkovi dostat se do podsvětí, kde mu tribunál nad Smrtí umožní návrat i se ženou zpět na zem pod podmínkou, že nesmí na Eurydiku pohlédnout. On je však už v zajetí lásky ke své Smrti. Manželka se proto sama obětuje. Avšak také Smrt později sama podstoupí oběť a vrátí zemřelého muže do světa lidí i s jeho těhotnou ženou. Neboť „smrt básníka vyžaduje oběť, která jej učiní nesmrtelným“. – Cocteau se netají spřízněností se svým hrdinou: básník, či obecněji umělec, je výjimečnou osobností, která za cenu utrpení a obětí proniká k neznámému a dosahuje k vrcholům bytí. Ve svém díle kombinuje realismus s poezií a používá i trikové záběry. Podsvětí (zónu) představuje jako temné místo zmaru (natáčelo se ve vybombardované vojenské akademii v Saint-Cyr). – Film, který ve své době ovlivnil řadu mladých francouzských filmařů a který je uváděný v restaurované a digitalizované podobě, věnoval jeho autor homosexuálnímu výtvarníkovi Christianu Bérardovi (1902-1949).
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2011/9
Réžia: Jean Cocteau
Scénar: Jean Cocteau
Kamera: Nicolas Hayer
Hudba: Georges Auric, Christoph Willibald Gluck
Hrajú: Jean Marais, François Périer, María Casares, Marie Déa, Henri Crémieux, Juliette Gréco, Roger Blin, Edouard Dermithe, Maurice Carnege, René Worms, Raymond Faure, Pierre Bertin, Jacques Varennes, Renée Cosima, Jean-Pierre Melville, Jean-Pierre Mocky