Dálnice z Brna do Prahy. Náhodně vybraní lidé uvažují o nekonečnu a o počátku světa. Inspektor bezpečnosti práce se u plynového čerpadla odvolává na předpisy a nedokáže se vyjádřit sám za sebe. – Majitelka staré restaurace U Devíti křížů vzpomíná, jak sem kdysi jezdívali domácí i zahraniční politické celebrity. Její rodiče se osobně znali s Antonínem Zápotockým. – Mladý stopař vypráví o svých cestách, zatímco členové pohřební služby nakládají tělo člověka, zabitého při autonehodě. – Ředitel Odboru vnitřní politiky Kanceláře prezidenta republiky mluví o přírodě. On i majitelka Devíti křížů si pochvalují prezidenta Havla, který má prý blízko k obyčejným lidem. – K amatérským filozofickým úvahám svým způsobem patří i vyprávění manažera restaurace McDonald’s o „nekonečnosti“ jejich sítě; známý stravovací řetězec je prý v jistém ohledu srovnatelný s organizací armády. – Kdosi dospěje k názoru, že na světě nic nepomíjí a že všechno se jen přetváří. – Devět dřevěných křížů je nedaleko motorestu vztyčeno na památku dávného masakru: vrah tu zabil nevěstu i svatebčany a pak spáchal sebevraždu. – Automechanik od „žlutých andělů“ vypráví, že na dálnici bylo devět mrtvých během tří a půl měsíce. – Pro servírku z nového motorestu Devět křížů je bible tajemnou knihou; je to něco jako křížovky v časopisech. – Kronikář z obce Hluboké, zajímající se o hvězdy, toporně formuluje myšlenky o vesmíru, o věčnosti a o odkazu předků. – Devět křížů bylo vyměněno v roce 1989, což se děje pravidelně po sto letech. Vrahův kříž prý uhnívá rychleji než ostatní. – Vodohospodář, odebírající vzorky z přehrady, vypráví o koloběhu vody v přírodě. Podle jednoho z místních lidí pokračuje pramen z Černé studánky přes rybník Peklo, Sázavu, Vltavu a Labe do Baltu, zatímco jiný končí v Černém moři. – Opilý spolujezdec s láhví šampaňského nedospěje k hlubokým myšlenkám, zato se bratří s režisérem. – Jedním z „nekonečných“ procesů je dofukování obřího reklamního tygra na střeše čerpací stanice Esso. – U jednoho motorestu vzpomínají na údržbáře, který zemřel na infarkt, ale zůstala tu po něm jeho práce. – Obyvatelé domu pod dálničním mostem vyprávějí o čtyřech sebevrazích, kteří skočili dolů. Filmový štáb zinscenuje další „sebevraždu“ s figurínou. – Vodohospodář vypráví o částech dvou rozčtvrcených mrtvol, které na přehradě našly děti. – Silničářský sklad soli kontaminoval zdejší studny. – Mladý skinhead s vystřeleným okem trénuje v terénu střelbu z pušky. – Moravský traper vypráví o svém životním stylu: o víkendech je z něj americký lovec kožešin, i když nikdy žádné zvíře nezabil. – Štáb se s jedním místním pánem zabere do hry na Indiány. – Šéf nonstop motelu nosí pod sakem pistoli, kterou dovede bleskově použít. – Pracovník jednoho motorestu vzpomíná, jak byl v roce 1987 v Barmě svědkem krvavých nepokojů; na videu pouští amatérské záběry brutálního lynče tamní lékařky, obviněné z vražd dětí. – Pořadatel tomboly a mladý řezník nad vyvrženým daňkem rozpačitě mluví o nekonečnu a o posmrtném životě. – Archeoložka vypráví o vykopávkách pravěkých sídlišť, nalezených na místě stavby benzinové pumpy. Ji samotnou ovšem nezajímá, co bude s jejími kostmi. – Velké hodiny v jednom motorestu a výherní automat s hodinkami podněcují k úvahám o čase a věčnosti. – Vrchní z jiného podniku vypráví, jak je dálnice nevyzpytatelná. – Kuchař i náhodně zastavený řidič u benzinky shodně říkají, že svět plyne nonstop…
Réžia: Jan Gogola ml.
Scénar: Jan Gogola
Kamera: Vladan Vála