Na chodbě Akademie výtvarných umění čeká skupinka penzistů na pana profesora, zda si je vybere jako model pro studenty. Profesorova volba padne na úhledného staříka s knírkem a brýlemi. Ostatní na pana Hanzlíka, jak se stařík jmenuje, žárlí. Hanzlík usedne do židle na točnu a za chvíli usne s hlasitým chrápáním. Jiným modelem pro studentské umělecké pokusy je paní Vránová, hezká mladá žena, která přišla do ateliéru se synkem v kočárku. S ní se studenti učí zobrazení nahého ženského těla. Její manžel však pro takové umění pochopení nemá, a proto po jeho vpádu do učebny zůstanou jen zdemolované sochy. Uhlíř Vošta má zase ideální hlavu pro raněného, leč vítězícího bojovníka. Podle vybraných modelů studenti tvarují z hlíny více či méně povedené figury a bysty, které profesor chválí či ironicky glosuje. Shovívavě také přehlíží různé studentské legrácky. Podnikavý Vošta by rád věděl, co se děje za dveřmi ateliéru večer. Po řádném posilnění pivem se on a kamarádi vydají ke škole, ale z modelky vidí jen hlavu a potom postavu zezadu. Jsou objeveni a musí prchnout. Při útěku se poškrabou a potlučou, ale se svou výpravou jsou přesto spokojeni.