K smířlivému prožívání života, ale také k vitalitě a optimistickému pohledu na svět vyzývá adaptace románu Clauda Tilliera Můj strýc Benjamin (1843), kterou podle scénáře Revaze Gabriadzeho natočil režisér Georgij Danělija ve studiu Mosfilm, ovšem v Gruzii. Právě tam, do druhé poloviny 19. století, byl z francouzské provincie přenesen příběh o mladém lékaři Benjaminu Glontim, jenž se po petrohradských studiích vrací do malého gruzínského městečka a jen s obtížemi získává důvěru u pacientů, kteří dávají přednost staršímu zkušenému doktorovi Levinovi a jeho svérázným praktikám. O to více času má Benjamin na své přátele, zpěv a oblíbené víno... Gabriadze a Danělija zahrnuli do filmu četná pěvecká a taneční čísla, vycházející z národního folklóru. Také díky nim se film těšil značné pozornosti v zahraničí, údajně jej vysoce ocenil i Federico Fellini, jemuž gruzínská kultura byla celkově blízká. Téměř současně s Danělijovým filmem vznikal ve francouzsko-italské koprodukci pod režijním vedením Edouarda Molinara stejnojmenný přepis Tillierova románu s Jacquesem Brelem v titulní roli. Na rozdíl od něj se však tragikomedie Nebuď smutný! stala filmovou klasikou, která pobaví a dojme i téměř čtyřicet pět let od svého vzniku.