Hra Samuela Taylora v roce 1968 sice propadla, ale Billy Wilder si s tím hlavu nelámal. Ve spolupráci s Izem Diamondem sepsal totiž docela jiný (a dosti protiamerický) příběh. Jeho hrdina, dvaačtyřicetiletý dědic průmyslového impéria Wendell Armbruster Junior přijíždí na italský ostrov Ischia, aby vyzvedl tělo svého zesnulého otce, který tu byl na každoročním lázeňském pobytu. Čeká ho ovšem nepříjemný objev: "Ten starý kozel! Víte, kolik mu bylo? Šedesát sedm." To ovšem starému pánovi nebránilo, aby celá léta trávil idylický měsíc ve společnosti obyčejné britské manikérky. A spolu s ní při autonehodě i zemřel. Wendella čeká nejen konfrontace s neznámou tváří vlastního otce, ale i s baculatou Pamelou Piggottovou, která si přijela pro matku, a v neposlední řadě i s italskou realitou, vyznávající zcela jiné hodnoty než stará dobrá vlast.
V Americe, která v té době vzývala Andrewa Sarrise a francouzskou novou vlnu a adorovala snímky Nového Hollywoodu, Nebožtíci v kinech neuspěli. Málokdo totiž tehdy pochopil, že Wilderovi tentokrát nešlo ani tak o satiru amerických hodnot, ale že tohle téma pro něj bylo navýsost osobní. I on kdysi v cizí zemi pohřbil otce, ke kterému neměl valný vztah, a příběh o synovi, který o svém otci začne přemýšlet až po jeho smrti a nachází si k němu pozdní vztah, pro něj byl velmi přitažlivý. Nadto ho s postupujícím věkem stále více lákala Evropa už proto, že Spojené státy v té době shledával zcela bez humoru a svázané neodbytnou byrokracií. Nebožtíci přejí lásce jsou v souladu s tímto jeho nastavením příjemně uvolněný film, po letech znovu zářící barvami (italského kameramana si Billy vybral záměrně), do jehož podoby se nakažlivě otiskla rozmarně vzdušná atmosféra Ischie i Neapole. Svou práci tu bezchybně odvedl italský scenárista Luciano Vincenzoni, který Wilderovi radil ohledně místních reálií a zvyků. Nebožtíci jsou především dílem láskyplného přátelského souladu, který se během let vytvořil mezi Wilderem, Izem Diamondem a Jackem Lemmonem. Objevem tu byla Juliet Millsová, anglická herečka, jíž psal roli Pamely na tělo a která poslušně přibrala více než deset kilo, aby naplnila režisérovu představu roztomilé "tlustoprdky."
Přestože dnes film vnímáme především jako velmi vtipnou komedii, ve své době byla poněkud anachronická - a podobně si začal připadat i Wilder. Po Nebožtících natočil sice ještě tři filmy, byl si ale vědom, že jeho doba už minula. - Iva Hejlíčková
Réžia: Billy Wilder
Scénar: Billy Wilder, I.A.L. Diamond, Samuel A. Taylor (divadelní hra)
Produkcia: Billy Wilder
Kamera: Luigi Kuveiller
Hudba: Gino Paoli
Hrajú: Jack Lemmon, Juliet Mills, Clive Revill, Edward Andrews, Pippo Franco, Yanti Somer, Gianfranco Barra, María Rosa Sclauzero, Ty Hardin, Janet Agren, Giacomo Rizzo, Franco Angrisano, Lella Cattaneo, Ettore Geri, Anna Maria Perego, Giuseppe Terranova, Aldo Rendine, Pupita Lea Scuderoni, Nestore Cavaricci, Alba Maiolini, Giuseppe Marrocco, Bruno Alias, Harry Ray, Gianni Di Segni