Mnohokráte zpracované téma přátelství přemosťujícího generační propast dostává pod Sómaiovým vedením neotřelou a kýčovitosti vzdorující podobu. Naopak fascinuje nekřiklavou formální svěžestí i nečekaně temnějšími odstíny, když stáří se svými ranami minulosti staví proti bezprostřední nespoutanosti dětství.