Longenův film "Miláček pluku" hned při své premiéře sklidil mimořádný úspěch u diváků, kteří odcházeli z biografů spokojeni a usměvaví. Film je zaujal svým vojenským humorem, ačkoliv nebyl v tehdejší produkci novinkou, upoutal obecenstvo svým rázovitým českým podáním. O karikaturní zabarvení dvou hlavních postav soutěžili v širokých lidových vrstvách oblíbení pražští komici - Jára Kohout a Ferenc Futurista, kteří rozveselovali celé hlediště a splnili tak své filmové poslání. Kohout jako správce jakéhosi velkostatku stal se ve službách svého zaměstnavatele vojenským hrdinou a dokonce byl i vyznamenán, což při jeho figuře bylo obzvlášť zábavné, naproti svému příteli Ferencovi, který po celou dobu svého pobytu v kasárnách nedosáhl vůbec ničeho, snad jen toho, že se měl dobře z protekce pana velitele.
Do toho veselého příběhu byly vplétány trošku zbytečně scény, které se snažily děj vystupňovat, aby byl následně usnadněn konečný oddech. Film "Miláček pluku" nebyl samozřejmě žádné umělecké dílo a nezdálo se ani, že by byl o to scénárista a režisér Longen vůbec nějak usiloval. Dá se předpokládat, že jeho přáním bylo zřejmě zařadit jej do seznamu českých filmů jako dílo jen zábavné, pro milovníky levné legrace - a toho dosáhl za přispění kamery, hudby a hereckých předností.
Jeho dva hrdinové - Kohout a Futurista, zahráli svoje úlohy s kabaretní rutinou i vkusem. Ostatní, včetně Pištěka, Ženíškové, Rovenského a dalších, posloužili jen jako postavy pro vyplnění děje.
"Miláček pluku", ačkoliv byl jen průměrným filmem v porovnání s cizími filmy tohoto žánru (a že jich bylo), byl přesto pro český film dobrým příkladem, poněvadž byl vedený zkušenou rukou, která využila přirozené české komiky k dobrému výkonu a nepostupovala cestou jiných českých filmů, které stavěly svoje pointy na tragice a většinou také na nich ztroskotaly, a tak nepochodily ani u kritiky a ani u diváků.
Pozn. aut.: Je dobré míti CS film, což není míněno jako reklama, je to jen pouhé konstatování, že tuhle filmovou perličku bylo možné v rámci jeho nabídky vidět, i když místy se zvuk míjel s obrazem.