"Markýzovy ženy". O tomto filmu se tenkrát vědělo, že je francouzský, ale jeho francouzský titul nikdo neznal. Snad by se pak dalo vysvětlit. proč se tak po česku film jmenoval, ač tam o žádných markýzových ženách není ani zmínka. Na to by možná dalo odpověď tehdejší pražské titulkovací oddělení. Ano, je tu jediný markýz, starý sběratel a mecenáš mladého a zneuznaného skladatele, kterému dopomůže k úspěchu ve chvíli, kdy již v životě úplně ztroskotává. Byl pianistou v baru, statistou ve filmových ateliérech,ale i vykonavatelem té nejkurioznější práce, a to dozorcem hodin u samotného markýze - odevšad je vyhazován, aniž sám ví valně proč, až se ocitá na úplném dně života, kterým byl útulek "Armády spásy". Přesto se najde někdo, kdo mu nejen věří ale i věrným zůstává. Je to jeho láska, filmová statistka, která to svou pílí dotáhne až na operetní hvězdu. Tedy zatím děj nikterak nový, divákům z četných amerických a anglických filmů o zneuznaných mladých geniích dost známý. Ale francouzské zpracování mu dalo vtip a rušný spád s částečnou scenérií, při níž si režisér neváhal několikrát satiricky šlehnout po vlastním povolání a do řad filmařů, divadelníků a lidí kolem nich vůbec. Takže: děj filmu je tím oproštěn od přemíry sentimentality a stává se historkou spíš zábavnou než ponurou. Zásluhu na tom všem mají především herci, jiskřící místy temperamentem, Fernand Gravey, Gabriel Signoret, André Alerme pak i francouzské umělkyně Jacqueline Francellová, Jeanne Aubertová. Problém našim distributorům tehdy dělala osoba režiséra ve filmovém ději, kterého nebyli schopni určit. Byl to Jean Tissier
Réžia: Robert Siodmak, Yves Mirande
Scénar: Yves Mirande
Kamera: Harry Stradling, Paul Cotteret, Jacques Mercanton, Louis Page
Hudba: Werner R. Heymann
Hrajú: Fernand Gravey, Jacqueline Francell, André Alerme, Jeanne Aubert, Jean Tissier, Lucien Callamand, Roger Legris, Madeleine Suffel, Georges Bever, André Numès Fils, Gabriel Signoret, Raymond Aimos, Jacques Beauvais, Liliane Lesaffre, Jean Dax, Maurice de Canonge