1. část: Norma Jean Mortensonová-Bakerová, dívka, která neví, kým vlastně je. Drastické dětství a začátek amerického snu... Nesmírně půvabnou blondýnku zná dodnes celý svět, a to už zanedlouho uplyne sto let od jejího narození a nedávno uběhlo šedesát let od její smrti. První část dokumentu se věnuje jejímu dětství a ranému mládí. Ukazuje nám deprivované dítě, které putuje z jedné pěstounské rodiny do druhé. V šestnácti letech už měla takových výměn za sebou dvanáct. Biologická matka Gladys měla problémy sama se sebou, otec byl neznámý. Až nedávné testy DNA prokázaly, že jím byl Stanley Gifford. O hledání Marilynina biologického otce mimochodem pojednával francouzský dokument Poslední tajemství Marilyn Monroe, který nedávno odvysílal ČT Art. Dnes se v životě Normy Jean dostaneme až k momentu, kdy jako dvacetiletá podepisuje smlouvu se společností Fox. Ke zrodu Marilyn už chybělo jen málo...2. část: Z Normy Jeane se stává Marilyn Monroe a její kariéra prudce stoupá. Nic ale není zadarmo... Psal se rok 1946 a z Normy Jeane se stala Marilyn Monroe. Přestože k jejímu "dokonalému" vzhledu chyběla ještě jedna plastická operace nosu a brady, už tehdy budila obrovskou pozornost, kamkoli přišla. O nápadníky neměla nouze. Čtyři měsíce dokonce chodila s Tony Curtisem, s nímž už jako hvězda hrála v legendárním filmu Někdo to rád horké. Marilyn měla jeden velký handicap: velmi nízkou sebedůvěru. V jejím životě hráli důležitou roli mentoři a mentorky, mateřské a otcovské postavy, ať už to byla Natasha Lytessová, Paula Strasbergová či umělecký agent Johnny Hyde. Od první smlouvy jí trvalo osm let, než se z ní stala hvězda, a v roce 1953 se jí splnil jeden z jejích největších snů: otiskla své ruce a nohy do věhlasného hollywoodského "chodníku slávy" před Graumanovým čínským kinem.3. část: Hořké probouzení z amerického snu aneb ze sexuální bohyně štvanou zvěří... Nechtěla mít nálepku hloupoučké sexy blondýnky, ale zbavit se jí nedokázala. Nic na tom nezměnilo ani manželství s věhlasným dramatikem Arthurem Millerem, přestože mnoho lidí napadlo, že by si intelektuál Miller s hloupou ženou asi nikdy nic nezačal. Frustrace z nucené herecké škatulky a pronásledování novináři na každém kroku vedly u Marilyn k čím dál větší závislosti na utišujících a povzbuzujících lécích. Když v květnu roku 1962 zpívala prezidentovi Kennedymu k narozeninám své smyslné „Happy Birthday", zbývalo jí už jen pár měsíců života, který ona sama, navzdory mínění davů fanoušků a obdivovatelů, považovala za promarněný.