Venkovské filmy se rodí jeden za druhým: Ale tentokrát je to venkov opravdový, zobrazený množstvím krásných exteriérových fotografií, jejichž autorem byl Ferd. Pečenka. Pokud se scenaria a staveb týče, přesvědčuje film životní hodnověrností. I příběh prý je napsán podle skutečné události. Samotářský mlynář, ovládající přístup vody do vesnice pod horami, zamiluje se do krásné vesnické dívky Terezy. Protože ji nemůže dostat, nepustí dolů ze svého mlýna vodu, která znamená horalům živobytí. Ti se vpraví nahoru, v sebeobraně jej zabijí a jsou spojeni tajemstvím společného zločinu. Soud je osvobodí, ale Tereza, pasivní příčina všech rozbrojů, odchází z vesnice.
Kolik však z toho zmohl režisér? Kromě hereckých výkonů a znamenité fotografie je tu jen přemíra symbolických záběrů, chtěných a nenutných. Tempo filmu je pomalé a celek nepřesvědčuje životností. Ale jestliže Wassermann zvládl herce, jestli z nich dostal více, než byli schopni vydat ze sebe sami, budiž mu za to dík. Neboť je to film prvotřídně hraný. Štěpničková přinesla do serie svých venkovských děvčat nové tóny a Kreuzmann v roli mlynáře, Marvan v úloze Terezina poručníka a Svoboda, hrající slabošského vraha, jsou skutečnými horalskými postavami, těžkopádnými a primitivními. Jejich poctivé výkony spolu se Strunou a Speergrem jsou však zastíněny překvapujícím Tréglem, který do své sbírky lidových postav přidal chudáka harmonikáře, ustrašeného zlodějíčka, vyhraného každým nervem tohoto vyzrálého umělce.
(Zdroj: O. K. Kinorevue. 13.4.1938, roč. IV., č. 34, str. 158.)