Oproti názvu, ani v tomto filmu láska módu netvoří, nýbrž docela prozaické obchodní zájmy několika finančních magnátů, z nichž jeden vyrábí punčochy, druký botky, třetí látky a tak bychom mohli pokračovat. Jejich zájmům slouží, pochopitelně a samozřejmě s patřičným vlastním ziskem, i veškeré módní pařížské domy. To je humorně podané poučení z tohoto filmu pro ženy, jež pro to nebudou o nic méně dobíhat každou módní ztřeštěnost. (Ostatně - ruku na srdce, jsou muži lepší?).
Tento film byl natočen podle veselohry R. Egersa "Opičí kůže" a jde v něm o dvě věci: zda hezká šička, po uši zamilovaná do kresliče módních návrhů, prosadí proti němu svou, což není nic jiného, než toaleta s nahými zády (to je ale opravdu velmi odvážné), a za druhé - zda obtloustlý spekulant se zachrání před hrozícím krachem se svými 70.000 opičími kůžemi.
Dnešní ochránci přírody by se z toho pomátli, pokud se již tak nestalo. A protože Renata Müllerová je štramanda a má opravdu ideálně krásná záda, byli diváci rádi, že jim je mohla ukázat, jako jimi okouzlila mocné diktátory evropské módy, jimž nádavkem i vnutila opičí módu kožešin. Tak pomohla z bryndy žuchlovi Wallburgovi a tím i filmu, jenž, odehrávaje se stále v témž prostředí pařížského módního velkozávodu, nedostatkem změny okolí by mohl působit na obecenstvo docela únavně.
Réžia: Franz Wenzler
Scénar: Philipp Lothar Mayring, Fritz Zeckendorf
Kamera: Werner Brandes
Hudba: Hans-Otto Borgmann, Paul Mann, Stefan Weiß
Hrajú: Renate Müller, Hubert von Meyerinck, Georg Alexander, Gertrud Wolle, Walter Steinbeck, Ilse Korseck, Elfriede Jera, Mária Tasnádi, Otto Wallburg, Kurt Vespermann, Hilde Hildebrand, Gisela Werbisek, Hermann Vallentin, Hermann Blaß, Albert von Kersten, Max Ehrlich