Film o Karlu Havlíčkovi Borovském se dá hodnotit z několika stránek. V prvé řadě je to technické provedení: Do té doby se ještě nenatočil ani jeden český film, kde by byla mluva zachycena tak zřetelně a výrazně. Touto technickou předností především působí přelíčení před porotou a řečnicko-právnický souboj Havlíčka se státním zástupcem tak mohutně a přesvědčivě. Druhou stránkou je historické pojetí Havlíčkovy postavy a jeho osudů za posledních pět let.
Zde bylo zdůrazněno Havlíčkovo lidské utrpení, které bylo symbolem perzekuce celého národa: Tvůrci filmu nevymýšleli drama, nýbrž se snažili oživit jen fakta minulosti bez básnického přibarvování čí nadsázky. Počítali ovšem hlavně s citovým účinkem u diváků, v kterém se to jistě v době vzniku filmu neobešlo bez slz. Lidé tehdy nebyli tak citově vyprahlí a otupělí, jako jsou dnešní diváci. Místně se odehrává děj na autentických historických místech, v Kutné Hoře, v tehdy ještě Německém Brodě, v Brixenu. Havlíčka uvedl v život herec vinohradského divadla František Smolík s ukázněnou střídmostí. Havlíčkovy gesta a postoje byly voleny velmi umírněně neboť takový Havlíček skutečně byl.
Ze Smolíkovy hry vyvěrá vnitřní opravdovost. Byl takový, jak si lidé Havlíčka představovali a nebo si jej nadále představovat budou tak, jak jej vytvořil František Smolík. Do rozhovorů jsou vloženy nejznámější Havlíčkovy výroky. Dobrý vkus projevila režie při reprodukci tří nejpopulárnějších Havlíčkových hesel: dala mu je odezpívat uprostřed radostně dojaté společnosti přátel po kutnohorském procesu. Vůbec se tím nerušil dojem pravděpodobnosti: bylo známo, že Havlíček velice rád zpíval a každá jiná forma oddeklamování by vyzněla hluše a dutě. Též Marie Šponarová jako Julie se držela v mezích lidské prostoty a nedala se strhnout k teatrálnosti.
Co se týkalo maskování, kdy přeměna mladých lidí bujejících životem v trosky, zlomené utrpením zesiloval celkový dojem. Celkem: Když historický film, tedy jako tento o Havlíčkovi: uchovávat dějinnou pravdu a pravdivost a vyvolat ji spoluprácí hereckého výkonu a technické svědomitosti.
Réžia: Svatopluk Innemann
Scénar: Josef Neuberg, František Tichý
Kamera: Václav Vích
Hudba: Erno Košťál
Hrajú: František Smolík, Marie Šponarová, Jan W. Speerger, Rudolf Kadlec, Karel Třešňák, Theodor Pištěk, Jaroslav Marvan, Alfred Rittig, Marie Ptáková, Viktor Nejedlý st., Josef Srch, Alexander Třebovský, Karel Jičínský, Karel Schleichert, Antonín Frič, Karel Němec, Alfred Baštýř, Alfred Schlesinger, Čeněk Šlégl, Vladimír Slavínský, Ema Švandová-Kadlecová, Jan Marek, Saša Razov, Luigi Hofman, Jan Sviták, Robert Ford, Václav Pecián, Otto Zahrádka, Josef Kytka, Josef Novák, Miloš Hajský, Vladimír Smíchovský, František Jerhot, Ferry Seidl, Jindřich Edl, Václav Žichovský, Ferdinand Jarkovský, Karel Postranecký, František Krejčí, Eduard Šlégl, Přemysl Pražský, Josef Oliak, Elsa Vetešníková, Božena Svobodová, Filip Balek-Brodský, Roza Schlesingerová, Marie Häusslerová, Marie Oliaková, Marie Holanová, Václav Menger, Bohdan Lachman, Emil Dlesk, V. A. Vlasák, Josef Loskot, Josef Graas, F. X. Mlejnek