Do počátku roku 1917 natočil Mauritz Stiller přes 33 filmů, v kompletní podobě se však zachoval pouze jeden. Z fotografií a fragmentů z těch zbývajících Gösta Werner, autor publikace Mauritz Stiller a jeho filmy 1912–1916, usuzuje, že režisérovy prvotní komedie „zřejmě byly jen neobratně humorné až groteskní, prosté oné lehkosti a elegance, tolik příznačných pro jeho pozdější vyzrálý rukopis“.
Nejranější Stillerova veselohra, jež se dochovala, Kärlek och journalistik (Láska a žurnalistika, 1916), zůstává svěží díky Karin Molanderové, která i do budoucna měla zůstat jeho spolehlivou interpretkou okouzlující koketérie. Stiller se zde uchyluje k fyzickému humoru, nicméně již také rozehrává jiskřivé sexuální sparing partnerství ve flirtu a vizuální narážky navozující provokativní dvojsmyslnost.
Filmem Za štěstím vyvrcholila Stillerova tvorba v komediálním žánru. Svým vlivem tato sexuální veselohra přesáhla švédské hranice, ovlivnila jak Ernsta Lubitsche v jeho americké sérii komedií mravů, tak Charlieho Chaplina při natáčení Pařížské metresy (A Woman of Paris, 1923). Odkazovali se k ní i Jean Renoir či Ingmar Bergman.
Romantické propletence milostných situací ve snímku vytváří šest žánrově příznačných postav – nudný, do své práce zahleděný manžel, jeho frivolní žena, flirtující dívka, atraktivní bohém, bohatý šlechtic a roztržitý profesor. Scénář virtuózně mísí prvky cine-komedie (výmluvná gesta, stupňované gagy) i společenské komedie (prudké změny emocionálních nálad a vztahových loajalit) a elegantně přivádí vyznění k lehkovážné amoralitě.
Věroslav Hába
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017
Réžia: Mauritz Stiller
Scénar: Gustaf Molander, Arthur Nordén, Mauritz Stiller
Kamera: Henrik Jaenzon
Hrajú: Lars Hanson, Tora Teje, Stina Berg, Fridolf Rhudin, John Lindlöf, Gull Natorp, Vilhelm Bryde, Torsten Hammarén, Karin Molander, Anders de Wahl, Carl Wallin