Krátký český film o poměrech, v jakých žiji hoši, kteří se připravují na hornické povolání. Ukazuje nám nejen jejich školy i krásně vybavené internáty, ale také stroje, které osvobozuji horníky od dřiny. Z horníku, se tak stávají důlní technici. Těžký průmysl, jehož výstavba je základním požadavkem našeho socialistického budování, potřebuje uhlí. A uhlí, to znamená především Ostravu. Snímek ukazuje na dvě z příčin neplnění plánů na některých našich dolech. Je to otázka mechanizace dolů a otázka kádrů. Lenin a Stalin nás učí, že rozvinutí všech možností technického pokroku a mechanizace pracovních procesů je rozhodující silou a že technika bez lidí, je mrtva věc, kdežto lidmi řízena, že může a musí dělat divy. Proto tak pečlivě staráme se zejména o hornický dorost. Není to tak dávno, co hornickému chlapci, když vyšel ze školy, nezbylo jiného, nežli jít s otcem na důl. Ale co tam dělal? Čistil, zametal chodby, obsluhoval. A pak jej čekala havířská bída. Ale dnes? Už jako hornický učeň je členem hrdého hornického dorostu, není už ubohým opovrhovaným šlepařem a když se stane jednoho dne horníkem kdo je víc?
Zdroj: Filmový přehled 12/1952
Réžia: Zdeněk Kopáč
Scénar: Zdeněk Kopáč
Kamera: Ferdinand Bučina
Hudba: Jiří Šust
Film Doly volají nemá dostupný archív.
Pozrite všetky filmy s dostupným archívom: