Němý snímek Pařížská maitressa (1923) je dílem Charlese Chaplina, avšak není to komedie. Jedná se naopak o zcela vážnou milostnou romanci s tragickým vyvrcholením. Příběh mladé venkovské ženy, která podlehne rozmařilému životu v prostředí pařížské smetánky, natočil Chaplin proto, aby dal své (nejen) herecké partnerce Edně Purvianceové příležitost k zahájení nové kariéry dramatické herečky. – Venkovanka Marie St. Clair chce utéct od tyranského otčíma do Paříže se svým snoubencem Jeanem Milletem. Kvůli nedorozumění však odjede sama v domnění, že Jean si vše rozmyslel. Po roce je z ní bohatá kurtizána, která se pohybuje v lepší společnosti a kterou si vydržuje vrtošivý starý mládenec Pierre Revel. Marie náhodou zjistí, že Jean se odstěhoval do Paříže s ovdovělou matkou. Pokus o opětovné sblížení však skončí řadou dalších zbytečných nedorozumění, jež vyústí sebevraždou jednoho z aktérů. – Pařížská maitressa byla nadšeně přijata kritikou, avšak u diváků, očekávajících další Chaplinovu komedii, zcela propadla. Ostatně sám Mistr se objevuje k nepoznání zamaskovaný jen v několikavteřinovém, byť nepřehlédnutelném záběru jako nádražní nosič. (V úvodním titulku dokonce varuje publikum, že se ve filmu neobjeví vůbec.) K dramatu se pak vrátil jen jednou, a to v pozdním díle Světla ramp (1952, FP 38/73), jež ovšem obsahovalo komediální prvky. Chaplin se údajně inspiroval třemi skutečnými ženami: kromě Purvianceové to byla další jeho milenka, herečka Pola Negri, která tehdy v Hollywoodu začínala, a jistá Peggy Hopkins Joyceová, dcera holiče, zbohatnuvší díky sňatkům a následným rozvodům s milionáři; jedním z nich se měl stát i Chaplin. – Mistr komedie natočil na svou dobu opravdu vytříbené drama s velkým smyslem pro realistickou drobnokresbu. Podařilo se mu také posunout dobové konvence v zobrazování romantických hrdinů: hlavní protagonistka není čistá dívka, nýbrž vnitřně rozpolcená a zhýčkaná kurtizána, kladný milovník je slaboch, podléhající matce, záporný hrdina (vynikající Adolphe Menjou) se vyznačuje aristokratickou noblesou. Hlavním, kinematograficky vděčným rysem hrdinů je jejich vypěstovaná schopnost skrývat skutečné city a vystupovat pod různými „maskami“. Lidi z vyšších kruhů Chaplin samozřejmě zobrazuje s ironií sobě vlastní; jeho levicové postoje se ovšem projevují v podobě nápaditého a jemného glosování, ať už obrazového nebo slovního. – V roce 1976 Chaplin uvedl film v obnovené premiéře s hudbou, kterou k němu sám zkomponoval. Pro šestaosmdesátiletou filmařskou legendu to byla poslední práce ve filmovém studiu. - Snímek vychází na DVD jako součást sběratelského desetidílného kompletu The Chaplin Collection a také jako jeden díl samostatného dvojdisku (spolu s filmem Král v New Yorku). Bonusová část obsahuje krátký komentář Chaplinova životopisce Davida Robinsona, nově natočený francouzský dokument Chaplin Today: A Woman of Paris (2003; r. Mathias Ledoux), scény vystřižené při uvedení ozvučené verze, unikátní záběry z podpisu zakládající smlouvy společnosti United Artists, historické záběry Paříže dvacátých let, amatérský středometrážní film na motivy Dámy s kaméliemi nazvaný Camille (1926; r. Ralph Barton) s Chaplinem a dalšími celebritami, fotogalerii, obrázky filmových plakátů, dobovou upoutávku na film a upoutávky na ostatní tituly v kolekci. – Na podtitulcích je uveden název Pařížská maitressa (pod tímto názvem se u nás kdysi film hrál), na kartonovém přebalu sběratelské edice je titul Pařížská metresa a v propagačních materiálech uvádí distributor název Dáma z Paříže.
-zk- Filmový přehled 2004/7
Réžia: Charlie Chaplin
Scénar: Charlie Chaplin
Produkcia: Charlie Chaplin
Kamera: Jack Wilson, Roland Totheroh
Hudba: Charlie Chaplin, Louis F. Gottschalk, Eric James
Hrajú: Edna Purviance, Clarence Geldart, Charles K. French, Adolphe Menjou, Harry d'Abbadie d'Arrast, Henry Bergman, Charlie Chaplin, A. Edward Sutherland, Jean de Limur, Bess Flowers, Frank Coghlan Jr., Charles Farrell, Carl Miller, Nellie Bly Baker, Wilhelm von Brincken, James A. Marcus, Granville Redmond, Stella De Lanti