„Lehce nabyl, lehce pozbyl“ – by mohlo být motem mexického filmu režiséra José Estrady. Je to příběh touhy po lásce a štěstí, o zradě, samotě a zapomenutí. Odehrává se v chudé předměstské čtvrti, tak typickém prostředí většiny velkoměst, která chapadly několika zářících dopravních tepen vysávají z otřískaných uliček energii pro svůj hektický růst. Krátké, úzké, špinavé ulice se skrovnými bytečky, oprýskané fasády, malé krámky, zaplivané výčepy, tlupy malých uličníků, jednotvárná dřina lidí, z nichž každý v skrytu duše živí svou naději na štěstí a lepší život. Zde žije Eme, jeden z nejchudších a negramotných, pária z předměstské čtvrti Mexika. Stačí mu k životu to, co si vydělá sběrem papíru. Ačkoliv zná jen bídu a špínu, dovede ještě důvěřovat, má ještě mnohé iluze o svých bližních a v srdci nosí tajnou lásku. Štěstí se na něj usměje jen krátce. Eme na chvilku podlehne představě o lepším životě a o to horší je jeho pád z vysněného světa – jeho nebe.