Doktor Vitásek je milovníkem umění a jeho největší vášní jsou orientální a historické koberce. Chodí do starožitností paní Severýnové, kde čas od času koupí nějaký ten cennější kousek. Již dlouho nic zajímavého a hodnotného nekoupil, a tak si jen tak prohlíží vystavené zboží. Zaujme ho kus, na kterém lehává Amina, fenka paní domácí. Je velice překvapen, když zjistí, že se jedná o čintamani s ptáky, což je zakázaný vzor. Proto existuje na světě jen několik málo kusů takovýchto koberců. Má obrovský zájem koberec koupit, ale kvůli výhodné cenně předstírá, že je to docela obyčejný kus, který mu přesně pasuje do předsíně. Jenže koberec není majetkem paní Severýnové, ale vlastní ho paní Zanelliová, která si ho zde pouze dočasně uložila. Majitelka nechce o prodeji ani slyšet, má pro ni velkou citovou hodnotu. Jenže doktor Vitásek po koberci velmi touží a je ochoten podstoupit jakékoli útrapy, jen když bude velmi vzácný koberec vlastnit. Je dokonce ochotný se dát i na dráhu zločince. Ale protože je slušný a citlivý člověk, přece jenom jsou věci, které není schopný učinit, ani pro takovou velkou vzácnost.
* Příběhy sňatkového podvodníka
Na venkově již nějaký čas působí neznámý sňatkový podvodník. Vybírá si starší, bohaté a osamělé ženy. Policejní rada si myslí, že se jedná o někoho nového. Soudí tak podle popisu osoby, který nepasuje na nikoho, kdo by byl policii znám. Jen vlakový detektiv Holub je toho názoru, že to bude někdo zkušený, nějaká známá firma. Nejpodstatnějšími indíciemi jsou pachatelovy zlaté zuby, a také to, že se několikrát seznámil s poškozenými ve vlaku. Proto je do případu zapojen pan Holub z vlakové služby, aby nalezl muže s pěti zlatými zuby. Ve vlaku má velkou smůlu. Nalezne sice muže se zlatými zuby, jenže je to poslanec. Ten si stěžuje na chování policie u ministra vnitra a pan Holub je z případu odvolán. Přesto pokračuje ve vyšetřování na vlastní pěst a nakonec slaví úspěch. Sňatkovým podvodníkem je mu dobře známý pan Plichta.