Čekanky (1940)

"Čekanky". Byla to již třetí divadelní hra F. X. Svobody, která byla zfilmována. Její jevištní působivost byla přenesena i do filmu, zejména, když se režii Vladimíra Borského podařilo uchovat ráz doby a s ukázněným vkusem uchránit zpracování fraškovitosti. A tak znovu ožil příběh "Čekanek", stárnoucích dívek, léta čekajících na své vyvolené "Prašivky", panské úředníky, kterým lakotný hrabě zakázal se ženit.

Po jeho smrti nový pán zákaz zrušil, došlo k několika svatbám, ale také k novému trápení, když se rozneslo, že nový pán, je záletník, který má spadeno obvzlášť na vdané ženy. Tento klep pak je vlastně hlavní hybnou sílou veseloherních zápletek a situací. I herecká úroveň filmu je dobrá. Řada mužských představitelů vytvořila rázovité typy vrchnostenské doby, tak především František Smolík v úloze ředitele, jehož žárlivost je ve sporu s úctou k pánu, vedle něho Ferenc Futurista, Jára Kohout, Ladislav Pešek, povedená figurka nafintěného praktikanta chlubícího se úspěchy u žen, což zvláště u tohoto milého herce,zvyšovalo komičnost svojí nepravděpodobností, Vladimír Řepa, František Kreuzmann, Jiří Steimar, jako domněle záletný baron, a jiní.

V úlohách "Čekanek" je hlavní představitelkou Meda Valentová jako paní ředitelová, rozumně nezkrašlující svou zralou nevěstu, s prostou elegancí malého města. Příjemným překvapením byla Zorka Janů, sestra Lídy Baarové, s živým výrazem a pěknou výslovností, dosti často v našich filmech zanedbávanou. V mladé milovnické úloze Svatopluk Beneš. Hudba E. F. Buriana a kamera Jana Rotha patřily ke kladům tohoto filmu.