Román Victora Huga Bídníci (či Ubožáci, poprvé vyšel v roce 1962) se mnohokrát stal předmětem zájmu filmařů). Jeden z posledních, známý francouzský tvůrce Claude Lelouch, pracuje s klasickou látkou právě s ohledem na její všeobecnou znalost, včetně filmových adaptací (sám v ději přímo cituje úryvky hned z několika z nich). Lelouchovi Bídníci 20. století už svým názvem naznačují, že autor vytvořil vlastní, modernizovanou verzi Hugova příběhu; ta však s klasickou látkou neustále koresponduje. Režisérovi (jenž je scenáristou, kameramanem i producentem snímku se na rozměrné ploše téměř tří hodin podařilo vytvořit formálně komplikovanou strukturu, cirkulující kolem ústřední teze, že lidé žijí stále dva či tři "základní" příběhy. Jeden z nich postihují právě Hugovi Bídníci, nabízející idolu " dokonalých " lidských
typů. Neprávem odsouzený silák a později napravený románový zločinec se tak ve filmu objevuje jako otec Henri Fortin, jako jeho syn téhož jména (vlastní hrdina vyprávění) i jako samotný Jean Valjean vystupující v kratičkých sekvencích, ilustrujících Fortinovo seznamování se s románem. Stejně " zmnoženy " jsou i postavy notorického lakomce Thénardiera a drsného policisty Javerta. Sám Fortin tuto podobnost reflektuje a činí ji základní součástí své životní filozofie (dokonce natolik, že ho touha po generačním smíření nakonec vede k "přirozenému", dramaturgicky však zcela svévolnému
zasnoubení Salomé/Cosetty s Mariem). Čtené úryvky z Hugova románu či citace z předchozích filmových Bídníků místy vysvětlují psychologické motivace postav či zesilují emocionální vyznění některých scén. Hře s Hugovým románem musela ustoupit jak režisérova obvyklá snaha o melodramatické manipulace s divákovými city, tak úmysl vytvořit na pozadí příběhu tří generací minidějiny Francie od počátku století do roku 1945. Aby Lelouch mohl v širších kontextech sledovat období nacistické okupace, jež ho především
zajímá, "vypomáhá" si dalšími postavami: židovským právníkem Andrém Zimanem, jeho krásnou ženou Elise a jejich dcerkou Salomé, kteří jsou okolnostmi nuceni prožívat ,, typické " osudy. - Přes svou ornamentálnost a místy až násilnou snahu přizpůsobit vlastní vyprávění hugovským reáliím je Lelouchův snímek ambiciozním hledáním důkazů o věčně živém kulturním odkazu. V rozmáchle realizované historické fresce, často zajímavým způsobem hledající vypravěčské zkratky (především v oblasti hudby - viz motiv " Fortinova " klavíru či významotvorné využití dobových hitů typu písničky " Tipperary ").
Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora
Réžia: Claude Lelouch
Scénar: Claude Lelouch
Hrajú: Jean-Paul Belmondo, Michel Boujenah, Alessandra Martines, Annie Girardot, Philippe Léotard, Ticky Holgado, Rufus, Jean Marais, Micheline Presle, Darry Cowl, Antoine Duléry, Jacques Gamblin, Arlette Thomas, Pierre Vernier, Robert Hossein, Marie Bunel, Maurice Auzel, Richard Sammel, Michaël Cohen, Cyrielle Clair, Nicolas Vogel, Philippe Khorsand, Jean-Claude Bouillaud, Stéphane Ferrara, Pierre Semmler, Jacques Boudet, Margot Abascal, Joseph Malerba, Gilles Détroit, Clémentine Célarié, Henri-Jacques Huet, Nathalie Cerda, Jean-François Dérec, Isabelle Sadoyan, Jürgen Zwingel, Daniel Toscan du Plantier, Marie-France Santon, Maryline Even, Sylvie Joly, Rémy Carpentier, Paul Belmondo, Maurice Mons, Bernard Lincot, Mario Pecqueur, Pierre-Alexis Hollenbeck, Jean-Michel Verner, Anne-Marie Pisani